Narodila se před více než stoletím v Dašicích u Loun. Helena Neškrabalová z Mariánských Lázní v těchto dnech oslavila své 101. narozeniny. Mezi gratulanty se zařadil také Deník, který ji navštívil v mariánskolázeňském domě s pečovatelskou službou.

Je vám 101 let, máte nějaký recept na dlouhověkost?

Ne. Žádný recept nemám. Opravdu se nedržím nějaké extra životosprávy.

Zažila jste toho spoustu. Na jakou dobu nejraději vzpomínáte?

Asi na tu, kdy jsem byla mladá. Vdala jsem se a vychovávali jsme společně s manželem děti.

Kolik jste měli dětí?

Dvě. Dceru a syna. Syn je lékař. Přestože je mu už přes sedmdesát, stále pracuje a pomáhá lidem.

Jaké bylo vaše zaměstnání?

Vystudovala jsem obchodní školu. Pak jsem pracovala v hodinářství v kanceláři. Moc mě ta práce bavila. Pracovalo tam dvacet mužů a já byla jedinou ženou. Přiznávám, že si mě trochu hýčkali.

Máte nějakou oblíbenou pochoutku?

Jednoznačně kávu. Tu opravdu moc miluji. Dopřávám si ji i v tomto pokročilém věku.

A co koníčky?

V mém věku už jich moc nemám. Ještě když žila maminka, společně jsme pracovaly na zahrádce. To byl asi můj největší koníček. S maminkou jsme spolu měly vůbec krásný vztah. Víte, tatínek nám padl v 1. světové válce, když mně byly čtyři roky a bratrovi dva. Když umřela maminka, už to nebylo ono.

Máte co porovnávat. Jací byli lidé za vašeho mládí?

Hlavně poctivější a pomáhali si. Dnes jsou zákeřní a podlí. Netvrdím, že všichni, to určitě ne. Ale za dob mého mládí to nebylo takové. Tato doba je horší než dřív. Vlastně i proto jsem tady v domově. V bytě, ve kterém jsem žila, mě dvakrát přepadli. Pak už jsem se doma bála.

Jak jste oslavila narozeniny?

Byla jsem doma a přišlo opravdu moc gratulantů. V tomto věku už mě ale na oslavy moc neužije. Jsem ráda, když si na mě rodina a známí vzpomenou, to mi udělá největší radost.