Přestože v současné situaci, kdy se všichni ocitli v zajetí pandemie koronaviru, není na vtípky příliš prostoru, Češi už několik dlouhých týdnů ukazují, že humor neztrácejí ani v těchto kritických chvílích. Proto by si obzvlášť dneska měli lidé dát pozor. „Mám pocit, že apríl tady máme už několik týdnů,“ řekla Hanka Novotná z Chebu. „Připravena ale jsem, protože moje děti, které si celou situaci ještě tolik neuvědomují, určitě něco připraví. Není rok, kdy bych někomu nenalítla.“
Na povedené kolegy vzpomíná i Radka Syslová z Chebska. „Pod židli mi dali takovou tu trumpetku,“ líčí svůj zážitek. „Když jsem si sedla, zatroubila a já měla málem infarkt. Tenkrát jsem je málem roztrhla. Co bych dnes, kdy musím pracovat z domova, za to dala,“ pousmála se. Někteří i přes vážnost situace už vymýšlejí, čím své blízké napálí.
„Moje maminka říkala, že sranda musí být, i kdyby na chleba nebylo. Myslím si, že nám Čechům humor pomáhá překonat těžké chvíle,“ řekl jeden ze čtenářů Deníku. „Takže i já přemýšlím, koho a čím nejen dnes napálím. Možnosti jsou bohužel v této době dost omezené, ale je rodina a také internet, takže určitě něco přijde.“
Aprílová žertovná tradice je rozšířena v řadě zemí světa a připisuje se asi do 17. století. První známá písemná zmínka o vyvádění aprílem v českých zemích se datuje rokem 1690 a pochází z pera Bartoloměje Chrystellia z Prahy. Na konci 18. století jsou v české literatuře zprávy o prvodubnovém vtipkování již poměrně časté.
Podle jedné z teorií má obyčej původ ve druhé polovině 16. století ve Francii, kde král Karel IX. v roce 1564 ediktem roussillonským stanovil začátek nového roku na 1. leden. Někde ho totiž slavili 25. března na Den zvěstování Panny Marie. A ti, kteří se tímto ediktem neřídili a slavili příchod nového roku stále celý týden do 1. dubna, tak údajně dali vzniknout „dni všech bláznů“.
Ať je to s aprílem jakkoli, dnes by měli lidé s legráckami tak nějak počítat. Říká se, že kdo je připraven, není překvapen.
