Učitelé dokázali na svůj problém upozornit veřejnost. Ovšem způsobem, který jim u veřejnosti příliš sympatií nezíská. Ne každý si může vzít v práci volno nebo má v rodině babičku na hlídání.
Učitelé si berou jako své rukojmí do stávky děti a jejich rodiče, železničáři zase cestující, lékaři své pacienty. Koho si ale vezmou jako rukojmí dělníci ve fabrice? Lepší platy nebo více výhod by chtěl přece každý.
Bránit svá práva může, nebo by spíše měl, každý. Ale proč do toho zatahovat i ty, kteří jim nemohou pomoct?