Když slyším o Kýblu akademické krve, vždy se trochu zastydím. Jen odebrání malého vzorku krve mi působí víc než špatně… Ale říkám si – co když někdy budu potřebovat krev i já? Ať se ale zatím snažím, jak se snažím, odvahu nemám. Čím je jehla blíž k mé ruce, tím je větší… A tak jsem opravdu vděčná lidem, kterým to nevadí. Nikdy si nemůžeme být jistí, že jejich pomoc nebudeme potřebovat. Dokonce znám i takové, kteří si na pravidelné odběry zvykli – už to mají téměř jako drogu. Všem patří obrovský dík.