Tak jsem si plánovala, že se o víkendu trochu opálím a ono to spíš vypadá, že se dopálím. Padající voda z nebe se mi pranic nelíbí. Už jen proto, že se můj deštník zásadně nachází zcela jinde, než já. Ne, že bych trpěla sklerózou (i když náš třídní tvrdil, že do čtyřiceti je to blbost), ale vždy ho tak dobře uklidím, že jsem pak líná ho zase hledat. Takže vycházím jen v případě nutnosti, doma si uvařím hrnek kafe a podělím se o křeslo se psem. On kafe nechce, naštěstí, a déšť mu nevadí, naneštěstí…