Výjimečný zážitek se nabídl návštěvníkům hradu Hauenštejn v rámci letošního tradičního Dne sokolnictví a lovectví, který se na Horním hradě konal v sobotu 10. srpna. Byl totiž poprvé ryze v režii Miloslava Pražáka z Mělníka, který jako jeden z mála chová v České republice krkavce. Zatímco běžně sokolníci v rámci podobných letních akcí pracují na českých hradech a zámcích především s jinými dravci, případně sovami, hlavní téma jeho hauenštejnské přednášky byli krkavci. Představení jeho krkavčice Máni potvrdilo, že jde o velmi inteligentní tvory, kteří vyžadují stálou pozornost. Máňa totiž neustále něco při jeho výkladu povídala, nechala se pomazlit a dokonce se i smála.
„Jak vidíte, neustále vyžaduje pozornost. Jsou to tvorové, které dokážou ostatní i šikanovat, a to dokonce i psy,“ vypráví sokolník.
play_fill
Svému koníčku se věnuje už téměř čtyřicet let. V České republice přitom není mnoho chovatelů krkavců. „Jsme asi jen tři. Věnovat se krkavcům totiž není jen tak jednoduché. Je nás málo, kteří je chtějí. Zatímco ostatní sedí v klidu na svých bidýlkách, oni je demolují. Dělají naschvály, stále něco vymýšlejí. Jsou to velmi inteligentní zvířata, která jsou ale velice náročná i proto, že vyžadují neustále pozornost. Musíte je pořád hlídat. A ten zvuk, který Máňa právě vydává, je skutečně smích. Oni se opravdu umí smát,“ říká chovatel krkavců.
Ti jsou častými aktéry českých filmových pohádek. A tak není divu, že právě svěřenci Miloslava Pražáka si už v nějaké zahráli. A nejen v pohádkách. „Hráli v obou dílech Princezny zakleté v čase, a to konkrétně krkavce, do něhož se převtělila čarodějnice Murien, v této pohádce hrála i naše sovička pálená. Dále jsme byli osloveni do pohádek Krakonošovo tajemství a Největší dar. Moji krkavci hráli také v Žižkovi nebo Nabarveném ptáčeti,“ vyjmenovává filmové angažmá svých svěřenců sokolník a pokračuje: „Jsou to tak šikovní ptáci, scény si dokážou vytvářet sami a sami od sebe si hrají s rekvizitami. Jenomže ne vždy bývá s nimi natáčení kvůli jejich povaze snadné. Neustále něco kradou, a to třeba i jídlo.“
Chovat krkavce doma je závazek na celý život. Tento pták se totiž dožívá v zajetí úctyhodných sedmdesáti let. „Vyskytují se napříč celou republikou, pochopitelně nejvíce tam, kde jsou lesy. Jejich populace v posledních letech roste. Co za to může? Jsou chránění, jsou velmi inteligentní a zřejmě se jim evidentně dobře daří,“ dodává chovatel, který má doma dvanáct krkavců a je tak největším chovatelem u nás. Krkavce může nechat se pohybovat navolno, neuletí mu.
