Krajská karlovarská nemocnice prožívá krizi. Nechci znovu opakovat či rozebírat argumenty pro toto tvrzení. Byly mnohokrát zveřejněny a byly naprosto konkrétní. Proto jejich souhrn zcela logicky vyústil v podání trestních oznámení.

Zde se chci však zamyslet nad morálním aspektem celé situace. Z vývoje celé kauzy nám vyplývá neradostný závěr – nebýt zodpovědnosti a neváhám zde říci i osobní statečnosti novinářů, před nimiž se hluboce skláním, nic by se patrně nedělo.

A proto se ptám: Je normální stav, kdy k vyřešení chybných kroků (velmi mírně řečeno), na které bylo opakovaně odbornou veřejností i opozicí poukazováno, nutné demonstrovat, psát otevřené dopisy nebo podávat hromadné výpovědi? Je pro demokratickou společnost důstojný stav, kdy se až pod tlakem veřejnosti původní nespolupráce a arogance mění na normalizační požadavek tzv. tlusté čáry, uklidnění emocí a jednání u kulatého stolu? Snad kdekoli v Evropě by desetina obdobných důkazů o špatném hospodaření a nekompetentnosti vedla k sebereflexi zodpovědných a jejich rezignaci. Ne tak u nás – alespoň prozatím.

Vyzývám proto všechny ty, kterých se to týká, aby si znovu uvědomili, kdo a proč je do jejich postů volil a komu jsou zodpovědní. Mají-li v současné situaci dostatek sebeúcty, jistě vědí, co mají dělat.

Nechci předjímat další vývoj – jedno však vím jistě. Na tlustou čáru a kulaté stoly je již poněkud pozdě.