Jak se cítíte jako čerstvě oceněná podnikatelská osobnost Karlovarského kraje?
Jsem nadšen, velmi si toho vážím. Přiznám se, že mě potěšilo, že si někdo všiml toho, co pro Karlovarsko dělám. Potěšilo mě to také proto, že se poměrně často setkávám spíše se závistí. Takže byť jde o symbolické ocenění, velmi si toho považuji.

Sídlo společnosti máte stále v Karlových Varech?
Ano, přestože mám různé okruhy podnikatelských aktivit, vše řídím ze sídla společnosti, které je na zámečku v Doubí. Snažím se působit na Karlovarsku, kde mám pronajatou teplárnu, provozuji dostihové závodiště s golfovým hřištěm, obchoduji s uhlím a pomáhám karlovarskému hokeji. Pak jsou další obchodní, podnikatelské a marketingové aktivity, které přesahují rámec regionu i Česka a míří do Evropy. Třeba prostřednictvím závodů tahačů, kde nás reprezentuje stáj Bugyra.

Co charita?
Charita je oblast, která mě hodně zajímá a věnuji jí myslím dostatek prostředků. Chystám se nějak zásadněji a v krajském měřítku pomoci Armádě spásy. Ještě jsem pro to moc neudělal a čekám, až se trochu „nadechneme“, ale je to oblast, ve které bych se chtěl angažovat a pomoci.
Jaký je váš vztah k dalším oceněným osobnostem, tedy k archeologovi Jiřímu Klsákovi a spisovateli Zdeňku Šmídovi?
Pana Zdeňka Šmída jsem osobně vlastně neznal, ale na slavnostním večeru jsem zjistil, že je to velice chytrý a vtipný člověk. Přečetl jsem v rychlosti pár jeho věcí a zjistil, že se mi velmi líbí styl, kterým píše. Takže věřím, že si najdu čas a přečtu si další jeho knížky. S Jiřím Klsákem se znám mimo jiné z výzkumu, který se prováděl při rekonstrukci sídla společnosti zámečku v Doubí. To je samozřejmě taky pohodový chlap, který dělá svoji práci určitě dobře.

 

Jiřího Klsáka ocenění překvapilo. Ačkoli se jednalo o anketu lidí, konečný výběr byl na radních kraje

Očekával jste, že někdy dostanete významné ocenění své činnosti v oblasti ochrany přírody, historických památek, klubové činnosti s cílem za krásnější Karlovarsko, za archeologickou činnost, objevy a podobně? A to právě od Krajského úřadu Karlovarského kraje?
Přiznám se, že ani ve snu. Nejsme vždy na stejné názorové vlně. Působím kromě své archeologické profese jako předseda Klubu za krásné Karlovarsko a naše sdružení je často ostrým kritikem politiky kraje i města Karlovy Vary v oblasti památkové péče. K mým sympatiím nepřispělo podle mě a drtivé většiny mých kolegů ani sloučení regionálních muzeí v Karlových Varech, Sokolově a Chebu a jejich poboček do jediné organizace. Ta má sídlo v chebském muzeu, kde sedí také generální ředitelka Eva Dittertová. V kuloárech jsem si po ocenění povídal s hejtmanem kraje Josefem Pavlem a i ten vyjádřil s úsměvem překvapení nad mým oceněním. Řekl: „To víte, pane Klsáku. Hlasu lidu, hlas boží. Proto jste to vyhrál..
Zmínil jste se také, jak se večírku udělování cen v Grandhotelu Pupp říkalo v kuloárech…
Ano. Byla to prý VIP akce ODS a spřízněného pana Behenského.

Ocenění je tak či tak dalším krokem nejen k popularizaci vaší osoby jako takové, o co, jak vás znám, asi moc nestojíte, ale zejména vaší nezištné činnosti pro pomoc městu a ochranu jeho kulturního a historického dědictví. Blahopřáli vám vaši kolegové?
Samozřejmě. Dostával jsem esemesky, měl jsem gratulační telefony, přáli mi kamarádi i lidé, které ani moc neznám. Kolegové samozřejmě patřili mězi ně, a to ze všech poboček muzeí.

Generální ředitelka Dittertová vám také popřála?
Zatím jsem to nezaznamenal…

Jste nyní člověkem, který může mít přinejmenším jistotu, že je hodně lidí, kteří si jeho práce váží a oceňují ji. Máte z toho radost?
Mám, protože zcela jasně člověka podobné věci motivují, pomáhají mu v dalších aktivitách a pomáhají také najít smysl v práci, kterou děláte.

Jste zaměřen na ochranu historických památek města, na ochranu jeho, s trochou patosu řečeno, genia loci, včetně s dlouholetým bojem o architektonickou čistotu města, o smysluplnou, citlivou a historii respektující rekonstrukci objektů.
Máte pravdu. Proto jsme založili i Klub za krásné Karlovarsko, úspěšně se stáváme spoluúčastníky správního řízení při rekonstrukcích historických objektů a podobně. Mívám radost, to přiznávám otevřeně, když mě na ulici zastaví i neznámí lidé a nějak projeví sympatie. Je to prostě příjemné. Na druhou stranu máme mnoho kontaktů s lidmi, kteří nemají shodné názory s našimi, kteří se řídí stranickými nařízeními, disciplínou a tak dále a podle toho i schvalují mnohdy do nebe volající nesmysly, například v už zmíněné oblasti památkové péče.

Co spatřujete, nyní se vás ptám jako Karlovaráka, za největší problém ve městě?
Na to není jednoduchá odpověď, problémů je v Karlových Varech moc. Asi bych mohl zmínit politikaření a prosazování osobních zájmů nad zájmy veřejnými. Proto nikdy nevstoupím do politiky, apolitická je i činnost našeho klubu.

Je něco, co byste naopak pochválil?
Výrazné osobnosti v různých oborech, obětavé a nezištné. Jinak opravdu nevím, nic dalšího mne nenapadá.

 

„Jsem rád, že lidé z Karlovarského kraje na mě nezapoměli, i když už tady nežiji,“ vzkazuje Zdeněk Šmíd

Spisovatel Zdeněk Šmíd začínal jako jako učitel a středoškolský profesor. Mezi jeho studenty patřil například hejtman Karlovarského kraje Josef Pavel. V letech 1985-1986 působil jako redaktor Západočeského nakladatelství v Plzni, poté se stal spisovatelem z povolání. V současné době žije v Praze.
Šmídovým nejslavnějším a čtenářsky nejúspěšnějším dílem se stala již jeho druhá kniha „Proč bychom se netopili, aneb vodácký průvodce pro Ofélii“, epizodický příběh s řadou vložek o partě vodáků.
Během letošního vyhlašování osobnosti kraje získal cenu za mimořádný přínos.

Získal jste prestižní krajské ocenění. Sám jste ale po předání ceny uvedl, že v Karlovarském kraji už delší čas nežijete. Přesto: jaký je váš vztah k regionu?
Měl jsem tu v okolí mnoho dobrých známých, hlavně v době, kdy se tady odehrávala oblastní kola Porty. Měli jsme tenkrát také vlastní skupinu Plavci (to se tenkrát pozdější slavní Plavci ještě jmenovali Rangers) a na portách jsme vystupovali. Ale musím říct, že jsem tady už hodně dlouho nebyl.

Vůbec popré získal ocenění osobnost roku někdo, jehož povolání je spisovatel. Můžete prozradit, jaká kniha, třeba konkrétně pohádková, se vám jako dítěti líbila?
Měl jsem rád a stále mám rád všechny pohádky, s výjimkou těch krutých. Mám představu takové té idylické, utěšené pohádky. Třeba pohádky bratří Grimmů nebo i některé Andersenovy pohádky jsou docela kruté.

Máme teď těsně před Vánocemi, vzpomenete si na nějaký dárek, který jste dostal a který nějak významně ovlivnil váš život?
Třeba harmoniku, takže pak jsem se naučil nejen na ni, ale i na klavír. Ale spíš jsem měl rád dárky, které mě nijak neovlivňovaly a jen mi prostě udělaly radost. Vám všem přeji také takové dárky, aby vám hlavně udělaly radost.