Na transplantaci orgánů čeká v Česku skoro tisíc lidí. Co předchází samotné operaci, jakými zákony je dárcovství zajištěno? Na tyto, i další otázky nám odpovídala ředitelka sokolovské nemocnice Věra Procházková.
„Po celé republice je rozmístěna síť transplantačních center. V těch jsou koordinátoři, z nichž každému náleží určitý region. Koordinátoři objíždí v určitých intervalech daný okruh. Samozřejmě mají dané postupy podle určitých norem, které musíme dodržovat všichni,“ sdělila Procházková.
„Nejbližší transplantační centrum je v Plzni. Dále existuje seznam, kde jsou zapsaní lidé, kteří vysloveně odmítají transplantaci orgánů v případě nehody, nebo podobných situacích. Když koordinátoři objíždějí region, dívají se na daný seznam. Pokud tam určité jméno je, vyhnou se mu. Jinak ani u lidí, kteří jsou ochotni darovat své orgány, to není tak jednoduché. Musí splňovat přísně daná kritéria. Nesmí mít samozřejmě žádné nemoci, jako je rakovina, tuberkulóza, leukémie a podobně,“ vysvětlila ředitelka s tím, že u všech dárců se provádí angiografie mozková, u které se prokáže takzvaná smrt mozku, která nastává, když jím neproudí žádná krev. „Po konstatování smrti mozku je tělo připraveno k transplantaci,“ poznamenala.
Na otázku, jaká je pravděpodobnost přežití pacienta, který přijme například ledvinu odpovídá: „Obrovská. Samozřejmě záleží na tom, jak tělo orgán přijme. Existují dva druhy dárcovství. Orgán je buď poskytnut příbuzenským, nebo nepříbuzenským dárcem. Pro dobré přijetí orgánu je důležitá krevní skupina, podobná imunitní struktura a spousta dalších věcí, které jsou na vysvětlení velice komplikované,“ uvedla. „V republice si poradí se všemi orgány. V Plzni jsou specialisté hlavně na ledviny, ale poradí si se vším,“ dodala ředitelka.
(mon)
