Ze základní školy v Lázních Kynžvart vyšli v roce 1956. Spolužáci na sebe ale nezapomněli a o víkendu se po kratší či delší době opět setkali.

„Ze školy jsme vyšli v roce 1956,“ řekl organizátor akce Ludvík Řehák. „Poprvé jsme se sešli po 15 letech a od té doby se vídáme pravidelně, přibližně po pěti letech.“ Na sraz dorazila více něž polovina kamarádů. „Je to ale stejně škoda. Každý z nás má přece rodinné nebo zdravotní problémy.“ Uvedl, že je organizace dost velká práce, ale stojí to prý za to. „Po nejdelší době vidíme spolužáka Péťu Tržilů. Odstěhoval se do Rakouska a bylo nemožné ho najít. Minulý rok na podzim ale přijel a kontaktoval nás. Zdaleka také přijela spolužačka, která teď bydlí v Havířově. S ní se znám od čtyř let,“ vyprávěl.

Ztracený spolužák byl ze setkání nadšený. „Je skvělé, že je konečně vidím po tak dlouhé době. Většinu jsem ani nepoznal,“ smál se Petr Tržel. „Také je vidím po jednapadesáti letech.“

A nesešli se jen spolužáci. „Byli mou první třídou na prvním místě,“ popisoval pedagog Václav Grössl. „V červnu jsem udělal státnice a v září jsem nastoupil do kynžvartské školy.“ V současné době je již kantor v penzi. Popisoval, že je umění najít vztah k dětem. „Když ho pedagog nenajde, těžko jim porozumí. Je ale i vidět rozdíl v přístupu dětí v porovnání s dobou, když jsem nastoupil a když jsem odcházel. Odlišné je to třeba v kázni. Dřív nebyly takové přestupky. Teď jsou děti teď třeba i hrubé na učitele.“

Na svého učitele mají jeho žáci ale prý skvělé vzpomínky. „Měl na nás velice pozitivní vliv,“ konstatoval jeden ze ‚žáků‘ Josef Zeman. „Vynikal tím, že to byl učitel – člověk. Měli jsem k němu velký respekt.“