Pro meziválečné období chebského letiště bylo nejdůležitější událostí zřízení letecké školy. Výcvik v Chebu začal už 4. října 1919. V roce 1920 ministerstvo obrany rozhodlo, že do Chebu přestěhuje všechny druhy leteckých škol, které zatím působily na různých místech republiky. Chebské letiště totiž bylo nejlépe vybavenou základnou v republice. K dispozici zde byly učebny i ubikace i vybavení pro provádění veškerých oprav letadel i jejich motorů. K dispozici zde bylo také osm hangárů.

Začátek dvacátých let minulého století se nesl ve znamení prudkého rozvoje československého letectví. Poněkud je ale poznamenaly spory mezi českými letci a jejich francouzskými poradci. Už v roce 1921 sloužilo na chebském letišti 116 letadel devíti typů, zatímco v roce 1919 jich bylo jen devět. Do Chebu totiž směřovaly od bojových jednotek starší stroje. Díky pestré výzbroji tak pilotní žáci chebské školy mohli získat zkušenosti s řízením nejrůznějších typů letadel.

V Chebu byl používán například letoun Fokker D VII, který česká armáda ukořistila v bojích na jižním Slovensku. Nebylo výjimkou zde spatřit také školní letoun Anatra DS Anasal ruského původu. Velká část letadel také pocházela ze spojenecké Francie. Jednalo se zejména o typy Spad S VII C.I, Spad XIII a Samson Sal 2 A2.
Velmi rozsáhlý výběr používaných typů letadel kladl velké nároky na práci mechaniků a pozemního personálu. Nebylo výjimkou, že některé typy se v Chebu vyskytovaly v jednom nebo několika málo typech.

Při leteckém výcviku tak nebyla nouze o havárie. Neopravitelné stroje byly zrušeny, případně využity jako zdroj náhradních dílů. Bohužel se také stávalo, že v troskách letounu zahynul i pilot. Od 10. listopadu 1918, kdy při prvním vzletu na osvobozeném chebském letišti zahynul šikovatel Václav Antoš, až do 13. května 1938, zahynulo na chebském letišti celkem 31 letců.

Cheb ale nebyl pouze vojenským letištěm. Vzhledem k výkonům tehdejších letadel, počítalo se s Chebem jako s etapovým letištěm, kde by mohly civilní stroje doplňovat palivo. V srpnu roku 1923 se tak například v Chebu objevil prototyp anglického stroje typu Vickers Vulcan.
V roce 1924 změnilo chebské letiště majitele. Až dosud jím bylo město Cheb, které ho státu, respektive ministerstvu obrany pronajímalo. Protože ale sloužilo převážně armádě, bylo rozhodnuto o jeho vyvlastnění.

Letiště v Chebu bylo ve dvacátých letech minulého století nejlépe vybavenou leteckou základnou v republice. Státní představitelé se jím tedy rádi chlubili. Nejrůznější delegace a návštěvy ze spřátelených států měly proto návštěvu letiště téměř pravidelně v plánu.
Čilý letecký ruch v Chebu a jeho okolí ale začal přinášet problémy. Chebsko je ze tří stran obklopeno Německem a tak při ztrátě orientace letci nouzově přistávali v sousedním Německu. S rostoucím provozem se tak stávalo čím dál tím častěji. Jednání o vydání pilota a letounu pak byla vždy složitá a zdlouhavá.
Proto velení československého letectva rozhodlo o vybudování nových školních letišť na Moravě v Prostějově, kam se postupně začali letci z Chebu stěhovat.


zdroj: Luděk Matějíček – Chebská křídla, více informací www.chebsky.denik.cz, www.letistecheb.cz.


(další pokračování v sobotu 23. června, tentokrát o nejslavnějších pilotech československého letectva)