Jen málokterý Cheban ví, že mnoha pověstmi opředené letiště v Chebu, je nejstarším v České republice. Jeho historie se začala psát už v roce 1915, kdy město navštívila dislokační komise rakousko–uherské armády, která hledala nová vhodná místa pro zřízení letišť.

Na území dnešní republiky se tehdy žádné letiště nenacházelo. Monarchie nevěřila Čechům a obávala se jejich malé loajality. V Chebu (Eger) byla ale nálada mezi německy mluvícími obyvateli jiná. Nebyly zde protiválečné nálady a lidé zatím válku podporovali.
Proto dislokační komise vybrala jako místo pro budoucí letiště rovinaté území táhnoucí se od městského hřbitova podél císařské silnice ke křižovatce ´Y´.
V lednu 1916 projednával obecní výbor města armádní žádost o zřízení letiště. Rokování dopadlo pro armádu asi lépe než čekala. Město vzalo na svá bedra nejenom výkup pozemků, ale přislíbilo také vybudovat patřičnou infrastrukturu. I přes tuto velkorysou nabídku města neschválily odpovědné úřady vybudování nového letiště ihned.
Chebský starosta Anton Friedrich jezdil do Prahy i Vídně, aby přesvědčil úřady o výhodnosti chebské nabídky.

Věci se pohnuly až na konci roku 1916. V lednu 1917 projednávala městská rada výstavbu vodovodu k letišti a zároveň připravovala výkup pozemků. Někteří majitelé se spokojili s peněžním odškodněním, jiní naopak požadovali náhradu v pozemcích.
Problémy ale radnice vyřešila a budoucí letiště získala do svého vlastnictví. Plány a výstavba letiště byly dílem městského stavitele a architekta ing. Paschera.

Chebské letiště nemělo až do vybudování pražské Ruzyně v letech 1936–1937 ve střední Evropě obdoby.
Letiště mělo zhruba čtvercový půdorys o straně tisíc metrů. Kromě přistávací plochy zde vzniklo také potřebné zázemí: ubytovny, jídelna nebo sklady. U císařské silnice pak vyrostly čtyři železné hangáry. Součástí výbavy byla také opravářská dílna schopná zvládnout veškeré opravy letadel i motorů.
Rakousko–uherské letectvo umístilo do Chebu jako první jednotku Fliegeretappenkompanie Nr. 16 (FLEK). Jejím úkolem bylo provádět dokončení leteckého výcviku nových pilotů. Frontoví piloti, kteří trpěli syndromem ´přelétání´ do jednotky FLEK nastupovali po nutné rekonvalescenci , aby si znovu osvěžili letecké dovednosti. Čechů bylo v této jednotce málo. Z dostupných podkladů se ví o pilotu instruktorovi Václavu Antošovi a dílovedoucím leteckých dílen Františku Šafránkovi.

FLEK 16 zahájila oficiálně činnost 1. července 1917. Létala na strojích: Oeffag C II., Anatra DS Anasal, Hansa Brandenburg B.I a C.I. Postupně se v Chebu objevovala i další letadla, většinou ale okrajově. Nepotřebné nebo nepoužitelné typy končily v odkládacím skladu v nedaleké Plané u Mariánských Lázní.
Ostrahou letiště byla pověřena jednotka maďarských záložníků, která měla na starosti i zajatecký tábor.
V roce 1918 chtěla armáda zřídit v Chebu jednotku vyššího typu, takzvanou Fliegeretappenpark. Přípravy byly sice zahájeny, ale historie byla rychlejší. Konec války znamenal i konec monarchie.

zdroj: Luděk Matějíček – Chebská křídla, (pokračování příště)