Na chebském letišti, které si v letošním roce připomene devadesát let své existence, vyrostla velká část československých letců. Chebská stíhačka, jak se škole mezi letci říkalo, byl pojem. Škola nesla oficiální název ´Pokračovací letecká škola jednosedadlová´. Jejím hlavním úkolem byla výchova budoucích stíhačů.
Naprosto se lišila od ostatních leteckých škol a kurzů v republice. Její žáci už sloužili u útvarů a do ´stíhačky´ odcházeli buď na svou žádost nebo doporučení svého velitele. Scházeli se tu tedy nejtalentovanější letci Československa. Při výcviku se pilotní žáci snažili vyhledávat a využívat nezvyklé letové polohy.

Až do roku 1926 velel škole kapitán Josef Kalla, kterého nahradil vynikající a všestranný letec kapitán Josef Hamšík. Instruktory ´stíhačky´ tvořilo trio délesloužících četařů. Mezi nimi byl i František Novák, který později proslul jako letecký akrobat – král vzduchu. V Chebu velel až do roku 1934. Byl držitelem několika dálkových rekordů. Za jeden z nich byl v roce 1927 vyznamenán Řádem tří hvězd – vysokým státním lotyšským vyznamenáním. Zajímavé je, že ho musel někdy do roku 1934 na letišti ztratit. V roce 2005 bylo vyznamenání na letištní ploše znovu nalezeno.

Letecká škola dostávala stejné stroje jako stíhací bojové jednotky. Budoucí stíhači tak nebyli odkázáni na staré stroje a to se okamžitě projevilo na kvalitě výuky. V Chebu se například používaly jednoplošné stíhačky typu Avia BH-9. Jednalo se o dvoumístné letadlo s dvojím řízením, na kterém mohl instruktor opravovat chyby mladých letců. Po zvládnutí tohoto letounu nastupovali piloti na Avii BH-10, podobný stroj, jenže menší a jednosedadlový. V Chebu se ale létalo také na francouzských typech Goudron-Lesseure GL-22 nebo dvoumístném akrobatickém Hanriotu H-19 bis.

Později se na letišti objevily vynikající stroje Avia BH-21 a BH-22. Zvláště ten druhý pak vynikal akrobatickými schopnostmi. Díky těmto strojům se po celé Evropě proslavili českoslovenští piloti Malkovský nebo Kňažikovský. Stejné proslulosti ale zanedlouho dosáhli také Nová, Široký, Hubáček nebo Ambruž.
Na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století připravili piloti z chebského letiště, sdružení v Masarykově letecké lize, řadu unikátních dvoudenních leteckých dnů, které ještě navíc ozvláštnili nočním programem. Organizátoři se domluvili s elektrárnami na vypnutí proudu v části města. Na tu pak po setmění provedly bombardéry z chebského letiště nálet. Zhasnuté ulice představovaly zasažené části města, ve kterých potom zasahovali hasiči, četníci, zdravotníci i armáda. Program druhého dne pak pokračoval klasickými ukázkami leteckého umění.
Další rozvoj chebského letiště skončil ve třicátých letech kvůli růstu napětí mezi Čechy a Němci v pohraničí.

zdroj: Luděk Matějíček – Chebská křídla, více informací , www.letistecheb.cz.
(další pokračování v sobotu 7. července, tentokrát o krizi na konci třicátých let minulého století)