„Popisované vitráže pocházejí z roku 1931, kdy byla stavba nové zbrojnice, s obecní knihovnou v prvním patře, dokončena. V pozdějším období byla knihovna přemístěna jinam a hasičský sbor využíval, a to až do roku 2006, i toto podlaží,“ popisuje mluvčí Městského úřadu v Aši Milan Vrbata.

„První patro budovy se pak dalších úprav a nového využití dočkalo v letech 2013 a 2014, kdy bylo pod dohledem památkářů rekonstruováno pro potřeby muzea. Vitrážové síni se tak vrátil její původní význam – z ložnic pro záchranáře se opět proměnila v místo pro pořádání slavností, konferencí a přednášek, stejně jako tomu bylo za dob knihovny.“

Místnost je osazena šesti okny s vnitřními vitrážemi, zasklenými do olova z čirého a modrého různě strukturovaného a domalovaného skla s alegorickými motivy. „Představen je na nich cyklus oborů lidské činnosti – zemědělství, řemesla, malířství a plastika, obchod a doprava, průmysl a vzdělání, hudba a literatura,“ podotýká Milan Vrbata.

Autorem cyklu je prof. F. Braun, vitráže vyrobil umělecký sklář F. Tschörner z Vídně. Renovace celého prvního patra zbrojnice si vyžádala rozsáhlé úpravy, ale vitrážová okna se dochovala v téměř nepoškozeném stavu. Větší zásahy byly restaurátory provedeny jen na dvou oknech – oknu s tématem průmyslu a vzdělání a oknu s tématem zemědělství. Práce provedl umělecký sklářský ateliér Vitráže Zborníková Vintrová z Písku.

Hasičská zbrojnice na Poštovním náměstí je od 15. prosince 2009 kulturní památkou. „Na základě návrhu Národního památkového ústavu v Lokti o tom rozhodlo Ministerstvo kultury České republiky. Ministerstvo v odůvodnění popisuje hasičskou zbrojnici, projektovanou roku 1930 německým architektem Emilem Röslerem, jako velmi výstavní stavbu, kde v přízemí je depo pro požární techniku, v prvním patře prostory městské knihovny, ve druhém patře kanceláře hasičského sboru a v obytném podkroví služební byty,“ dodává mluvčí.

Podle Národního památkového ústavu se jedná o typologicky ojedinělý objekt, který má z urbanistického hlediska velký význam pro utváření města. V interiéru je dochováno technické vybavení související s jeho funkcí a také uměleckořemeslné prvky, jako jsou okenní a dveřní výplně a jejich kování, dlažba, dřevěné obložení stěn, vestavěný trezor, okenní výplně s vitrážemi, cenné detaily, například lampy a věšáky, jsou umístěny také na fasádě objektu.