„Velice mě překvapilo, že zde nikdo neumí anglicky,“ uvedla devatenáctiletá Ashkhen Davtyan z Arménie. Také ona se zúčastnila dvanáctidenního workcampu v Lázních Kynžvartu. „Je to problém, protože se těžce hledá cesta, jak říct, co si chci koupit, že chci třeba jízdenku, či podobně.“
Víc než deset mladých lidí opět přijelo na tradiční workcamp, který se již několik let pravidelně koná v Kynžvartu. Pracují sice za velice malý plat, ale mají jedinečnou možnost setkat se na jednom místě s občany různých národností. Letos zde byli Arménci, Ukrajinci, Poláci, Kanaďanky, Španělé a Britové.

„Přijela jsem až z Koree a toto je má první dobrovolnická činnost,“ řekla Aram Oh, která studuje botaniku.
„Líbí se mi zde ta malá města. Lidé jsou velice vstřícní, ale vadí mi jazyková bariéra. Téměř nikdo zde neumí anglicky, takže máme problém se domluvit.“ Kromě toho ji zarazily české vlaky. Oproti těm, které ze své domoviny zná, jsou naše pomalé, špinavé a mívají často zpoždění.
Mezi cizinci ale bylo možné narazit také na Čecha.

„V Lázních Kynžvartu jsem poprvé, ale není to má první dobrovolnická akce,“ řekl Vojtěch Kysela z Liberce. „Hlavní důvod, proč se do těchto aktivit pouštím, je především úžasná možnost výměny kulturních názorů.“ Dobrovolníci mají společnou nejen práci, ale i jídla, při kterých mají možnost se také dobře poznat.

„Vidíme pak rozdílný přístup k jídlu nebo třeba k práci. Ale nedá se to paušalizovat. Není možné říct, že tenhle národ je takový. Je to samozřejmě individuální záležitost,“ vysvětloval Kysela.

Důvodů, proč se mladí na workcampy vydávají, je bezesporu víc. „Je to dobrý způsob cestování, způsob, jak poznat lidi z různých koutů světa, ale i místní,“ pověděla Luce z Kanady. „Máme toho hodně společného. Máme rádi pivo a jsme v pohodě. Ale jediná věc, co mi trochu vadí, je jazyková bariéra.“ Proto se mladá slečna rozhodla, že se naučí nějaké fráze. „Umím říct třeba: dobrý den, jak se máš, dám si jedno pivo prosím, mohu dostat pivo, nashledanou. V České republice jsem kvůli dobrovolnické činnosti podruhé. A pokud budu mít příležitost, ráda opět přijedu.“
Dobrovolníky také nadchly naše památky.

„Byla jsem velice překvapená českým kulturním bohatstvím,“ sdělila Gabrielle Lafamme. „Studuji urbanistiku, takže jsem si všímala třeba také konstrukce měst. Je zde opravdu poznat, že mají místní lidé velice uctivý vztah k přírodě a k historii,“ dodala.