„Od mala bylo jasné, kam asi bude směrovat můj život. Ke kreslení. Kreslil jsem prakticky vždy a za všech okolností. Nejlepší dárky pro mne byly výtvarné potřeby, tedy hned za sladkostmi,“ směje se Mirek Vostrý.

Mirek Vostrý je jeden z mála kreslířů, kteří se tímto řemeslem naplno živí a s tužkou v ruce se snad i narodil.Mirek Vostrý je jeden z mála kreslířů, kteří se tímto řemeslem naplno živí a s tužkou v ruce se snad i narodil.Zdroj: Deník/Kateřina ButakiUmělec své nadání neschoval ani v dobách, kdy byl prodavačem ovoce a zeleniny. „Vždy, ve všech studiích a následně i zaměstnáních se brzo projevil můj výtvarný talent a ukázalo se, že kreslení je pro mě velice důležité. A tak mě pak využívali k těmto pracím. Když jsem například dělal v Intersparu Cheb jako prodavač ovoce a zeleniny, tak jakmile zjistili, že jsem výtvarně zdatný, často jsem zaskakoval za grafičku a dělal grafiku do prodejny a podobně. Dokonce mě časem oslovili, abych připravil výstavu svých kreslených vtipů, kterou umístili do uličky vedoucí k výkupu lahví a na toalety. Visela tam mnoho let, takže si mě dodnes lidi pamatují, že to jsem já, co tam měl ty vtipy,“ vzpomíná.

Chebské vánoční trhy jsou známé nejen po Karlovarském kraji, věhlas mají i v sousedním Německu a po celé republice.
Chebské vánoční trhy se blíží, letos s několika novinkami

Mirek Vostrý prošel mnoha zaměstnáními, než se mohl naplno věnovat kreslení. „Prošel jsem mnoha zaměstnáními a vybíral jsem si vždy taková, aby nebyla moc manuálně náročná a ani moc zodpovědná. Nemohl jsem si dovolit chodit domů vyčerpán a s myšlenkami, jak to či ono budu druhý den řešit. Proto jsem se uchyloval do různých skladů jako skladník. Potřeboval jsem být fit a takzvaně čerstvý na kreslení, kterému jsem se při zaměstnání věnoval,“ vysvětluje.

V roce 2012 se rozhodl odejít na volnou nohu. Zkusil, zda se kreslením uživí. Štěstěna stála při něm, podařilo se. Našel se především v kresbě pro děti. „Stal se ze mě výtvarník zaměřením na dětskou tvorbu. Ilustruji dětské knihy, omalovánky a podobně. Následují kresby jako propagace pro firmy, karikatury, a až na posledním místě zůstal kreslený humor. Ne, že bych ho neměl rád, ale kresleným humorem se v této republice nedá uživit, a to ani když jsem založil humoristický časopis Tapír, kde začalo prezentovat svou práci mnoho mých kolegů,“ sděluje.

Provozovatelka útulku Marie Logingová, která čtyřnohým kamarádům věnuje celý svůj život.
Pomůžete pejskům z Útulku Horní Hraničná najít domov?

Chebskému výtvarníkovi se podařilo nemožné. „Několikrát mi moji kolegové řekli, že jsem jeden z mála co se tím živí, což mě překvapilo a zaskočilo, protože znám spoustu lepších výtvarníků, než jsem já, a přesto se tomu nevěnují tak, aby to mohlo být i pro ně obživou. Jsem rád, že můj celoživotní koníček se stal mým chlebodárcem, i když už se z toho vytratilo takové to kouzlo svobody, jako když to byl jen koníček,“ přiznává. „Nyní musím skoro pokaždé přesně dodržovat daný scénář a držet se pokynů a požadavků zákazníků. Moc prostoru pro fantazii nedostávám a vlastně si nepamatuji, kdy jsem si nakreslil něco jen tak, ale i tak bych neměnil a jsem rád, že zrovna mě se to povedlo a mé zaměstnání je mým koníčkem a zábavou," uzavírá.