Součástí kláštera byl mohutný novorománský trojlodní kostel Povýšení svatého Kříže. Klášter vznikl podle návrhu architektů Antona Schneidera a Karla Paschera ve 30. letech 20. století. Přesně před 4 lety stavebníci srovnali místo se zemí, a to během dvou měsíců. Ačkoliv měli stavbaři myšlenku, že na jeho místě vzniknou parcely pro rodinné domy, dodnes je místo prázdné a zarůstá náletovou vegetací. Objekt byl v soukromém vlastnictví turecké firmy. Ta se však o něj vůbec nestarala, a tak se do kláštera postupně začali dostávat bezdomovci a narkomani. Z honosného objektu se začala šířit žloutenka. Tou onemocnělo několik desítek lidí v Karlovarském kraji. Nakonec se tedy vlastník rozhodl objekt zbourat. Když práce začaly, uznalo Ministerstvo kultury kostel Povýšení svatého Kříže za kulturní památku. Bohužel, demoliční práce už byly v takovém tempu, že než dostali bagristé rozhodnutí o zastavení demolice, byl kostel i s klášterem napadrť. Vlastník za to následně dostal pokutu ve výši několika desítek tisíc korun.

Milosrdné sestry sv. Kříže se usadily v Chebu roku 1864. Kongregace, jejímž účelem byla charitativní práce a školní výuka, založila v Hradební ulici dívčí školu, která získala později statut veřejné školy. Komplex budov však koncem 20. let 20. století přestal dostačovat, a tak vedení kongregace rozhodlo vybudovat mimo limitující městkou zástavbu rozsáhlý klášterní areál v dnešní ulici 17. listopadu, tudíž poblíž všeobecné nemocnice. Projekt nového klášterního kostela Nalezení sv. Kříže vypracoval architekt Anton Schneider († 1964) pocházející z malé vesnice Louka u Mnichova. Architekt se v roce 1925 úspěšně prezentoval projektem kostela sv. Josefa v České Vsi poblíž Jeseníku, v němž vytvořil zajímavou syntézu tradicionalismu a moderny. Kostel Nalezení sv. Kříže vycházel ve vnější podobě z neorománského slohu, interiér pak odkazoval k raně křesťanským bazilikám. Kostel byl koncipován jako trojlodní s plochým kazetovým stropem a půlkruhovou apsidou. Boční lodě oddělovaly v přízemí arkády a nad nimi probíhala arkádová empora. Pozdější provinční představená Alexandrina Brömseová (1882–1961) pověřila výmalbou klášterního kostela chebského malíře Franze Dietla (1892–1945). Vymezena mu byla předně plocha nad vítězným obloukem, kde se v úrovni bazilikálních oken nacházely slepé arkády. Do nich malíř v duchu byzantských mozaik vyobrazil na perleťovém pozadí postavy jednotlivých světců. Podle byzantských vzorů byl v kopuli apsidy ztvárněn rovněž trůnící Kristus (Pantokratór) na sféře s apoštoly od Alexandera Brömseho z Františkových Lázní. Kříž na hlavním oltáři byl dílem chebského sochaře Johanna Adolfa Mayerla. Tři mramorové oltáře zhotovil Andreas Lugert z Chebu. Po 2. světové válce ukončila činnost kláštera akce K a do klášterního komplexu se nastěhovala jednotka pohraniční stáže.

NOSIT ROUŠKU mimo domov v blízkosti lidí je povinnost.
Lidé porušují vládní nařízení