Už dvanáct let je jeho jméno spojováno s tradiční velkou přehlídkou country, trampské a bluegrass hudby v našem regionu Salajnským žebřiňákem. O kom je řeč? O nadšenci Václavu Neumanovi z Chebu, který tento svátek muzikantů pořádá na bývalém tenisovém hřišti, ležícím na jeho pozemku u chalupy v Salajně. Hned v úvodu rozhovoru si Václav Neuman pochvaloval skvělou účast na právě uplynulém ročníku tohoto festu.

O vás je známé, že se nerad ohlížíte dozadu, raději mluvíte o současnosti i o svých plánech. Přesto, pohovoříte o vzniku Salajnského žebřiňáku?

Začnu trochu zeširoka. 'Žebřiňák' spolu s kamarády pořádám u chalupy v Salajně. A ten symbol akce ´žebřiňák´ jsem před lety dovezl až z Moravy. Také úpravy terénu, sezení pro návštěvníky, přístřešky stály mnoho práce a finančních prostředků. Díky kamarádům a rodině, kteří pochopili myšlenku festivalu, se dílo podařilo.

Zpočátku měla samozřejmě moje paní velké obavy, že po takové muzikantské akci zde zůstane dost nepořádku. Její strach byl však mylný. Hosté, kteří si sem chodí užívat, se dokáží ovládat. Naopak vše je bez problémů a nějakých odpadků…

Prozradíte, jaké byly začátky při pořádání takové velké akce?

Ty byly dost těžké, než ´Žebřiňák´ začali lidé brát. Je na něj samozřejmě velký rozpočet a bez sponzorů se neobejdeme. V současnosti už to je přeci jen trochu snazší, ale jednoduché to prostě nikdy nebude. Vlastně skončí jeden ročník a už makám na dalším, vybírám kapely a sháním vše potřebné. Nechci zatím nic prozrazovat, ale na příští rok plánuji pozvat dva opravdové muzikantské taháky!

Ale třeba letos jsem si opravdu splnil sen a dostal k nám Wabiho Daňka. To je vážně špička naší trampské a folkové písně.

Ohlédnete se tedy za letošním ´Žebřiňákem´?

O Wabim jsem už mluvil. Byly zde ovšem i další skvělé skupiny, Gladly S.W. z Kladna, loketští Roháči a třeba rovněž Potokap nebo Plachťáci. Skvěle se pobavilo více než 400 hostů. Hrozně si akci chválili, líbilo se jim prostředí, a navíc se povedlo i počasí. Lidi tu byli pro muziku a muzika tady byla pro lidi. Třeba Plachťáci vydrželi hrát až do tří hodin ráno…

Právě prostředí a ukázněné obecenstvo si v zákulisí pochvalovali i interpreti. Spokojenost byla všestranná. Také musím zdůraznit poděkování sponzorům, bez nich by bylo něco podobného nemožné. Prostě XII. ročník byl zatím nejlepší!