Vojenský hřbitov se nachází v blízkosti bývalého zajateckého tábora, kde spolu žili zajatí vojáci z Ruska, Gruzie, Srbska a Itálie. Hřbitov byl zřízen roku 1915 a sloužil až do konce války, tedy do roku 1918. Internovaní vojáci byli různého vyznání – nejvíce zastoupeni zde byli pravoslavní a římskokatoličtí křesťané a také muslimové, kteří si v táboře postavili i vlastní mešitu.

Podle otce Metoděje Kouta, duchovního správce nedalekého pravoslavného chrámu svaté Olgy ve Františkových Lázních, je místo pozoruhodné právě onou multikulturností. Na jednom hřbitově vedle sebe stojí pravoslavný a latinský kříž i mohyla s turbanem připomínající minaret. „Ten hřbitov je v jistém slova smyslu mementem a jeho půda je svatá. Všichni ti vojáci tam leží druh vedle druha, Bůh si je všechny na tom místě povolal, aby se před něj postavili už ne jako zajatci, jako představitelé různých států, zastánci různých politických názorů, spolků nebo různého vyznání. Povolal si je k sobě a oni se před něj postavili buď jako spravedliví a spasení, nebo jako nespravedliví a zavržení,“ dodává otec Metoděj.

Pietní akce začala kladením věnců a zapalováním svic u všech tří náhrobků, pokračovala bohoslužbou za pokoj duší zesnulých vojínů (tzv. panychidou), následovala četba evangelia a kázání a na závěr společné požehnání vzpomínkových pokrmů a občerstvení. U pomníku byla vystavena ikona sv. Mikuláše darovaná chrámu sv. Olgy vojíny, kteří se z I. světové války navrátili domů. Duchovní správce chrámu sv. Vladimíra v Mariánských Lázních, otec Josef Hauzar, ve svém kázání připomněl, že je to teprve 16. rok, co si můžeme svobodně připomínat s výročím konce I. světové války i Den válečných veteránů. Připomněl zároveň i význam uchování paměti našich zesnulých vojínů, kteří padli při obraně vlasti, slovy prezidenta Beneše: „Chránit mír znamená nechtít válku. Ale chránit mír znamená i statečně sáhnout ke zbrani proti tomu, kdo by mír, klid, lidskost, lidskou důstojnost a svobodu každého našeho občana chtěl ohrozit.“

Po skončení bohoslužby přítomní okusili z připraveného občerstvení i tradičního koliva, sladkého postního pokrmu, který se světí při pravoslavných vzpomínkových bohoslužbách za zesnulé.