Na účastníky letošní dějepisné soutěže, kterou dvaadvacet let pořádá Miroslav Stulák z chebského gymnázia, čekalo velice milé překvapení. V posledním kole jim totiž otázky z 'plátna' pokládaly významné slovenské osobnosti. Zadání si tak studenti vyslechli také od Magdy Vášáryové, slovenské herečky a poslankyně Národní rady Slovenské republiky. Při natáčení otázek v Bratislavě ji pro Deník vyzpovídal právě Miroslav Stulák.

Paní Vášáryová, pokud se řekne Cheb nebo Karlovarský kraj, co se vám vybaví?

Poprvé jsem byla v Karlových Varech, v Mariánských Lázních a ve Františkových Lázních, když mi bylo asi 11 let. To nás tatínek vzal, abychom se podívali, jak je Československo krásné. Pak jsem tam točila několik filmů, například část Rusalky v takových těch vodnatých oblastech kolem Chebu až u hranic s tehdejší Spolkovou republikou Německo. V současné době jezdím do Karlových Varů či Mariánských Lázní hrát golf.

1. ledna 1993 se rozdělilo Československo. Jak jste to tehdy vnímala a jak tuto událost vnímáte po dvaceti letech? Změnil se v průběhu let váš názor na tuto historickou událost?

Já jsem tehdy byla proti rozdělení, protože jsem se bála, že to vrhne Slovensko na východ. My jsme to však ustáli. Samozřejmě to bylo dramatické. NATO se naštěstí podruhé otevřelo, všichni jsme na tom usilovně pracovali. Nicméně nemuselo to tak dopadnout a dneska Slovensko mohlo být v pozici Běloruska. Čemu dnes nerozumím, je postoj zejména mladých lidí, kteří naběhli na takzvanou antievropskou strunu. Nerozuměla jsem rovněž odmítnutí raketové základny v ČR, obávám se, že to jsou velice riskantní kroky.

Jaký život žijete v nynější době, co vás nejvíce těší a co naopak trápí?

Trápí mě taková ta 'blbá' nálada, která panuje v celé střední Evropě. V českých novinách se teď objevují rozhovory s předními psychology, kteří se to snaží vysvětlit. V době, kdy se máme vůbec nejlépe, jsou lidé mnohem nešťastnější a pesimističtější, než kdy byli, když jsme neměli vůbec žádné východisko. Tomu se v sociologii říká revoluce zvýšených očekávání a já o tom píšu ve své knížce o Polsku. Tato revoluce totiž může rozmetat dnešní celkem poklidný stav.

Já se této revoluce zvýšených očekávání velmi obávám a samozřejmě analyzuji, jak se na tom podílí média, jak se na tom podílí neúčast mladých lidí ve volbách, což považuji za neuvěřitelné. Vždyť mladí lidé dnes svěřují svůj osud jen do rukou té nejstarší generace, která samozřejmě podléhá různým manipulacím, strachu a nevím čemu všemu.

Rovněž velmi nepříjemně vnímám snahu části mladé generace zavést na všechno přímou demokracii. V poslední době jsem zaregistrovala, že média – hlavně v Americe – teď začínají zavírat diskuse pod svými články, protože ty jsou neuvěřitelně negativní, rozbíječské a hloupé. Protože jsou anonymní a každý si řekne, co chce. Nicméně někteří lidé to čtou, hlavně mladí lidé tam přispívají a ta negace všeho, negace demokracie, negace zastupitelské demokracie atd., tam získává půdu pod nohama a toho se velmi děsím. Bylo by mi velmi líto, kdybych na sklonku svého aktivního života viděla, že střední Evropa nechce prožít v demokracii ani těch pověstných 40 let, o kterých mluvil Masaryk.

A na závěr – co byste vzkázala nastupující mladé generaci?

V první řadě by měli číst. Pokud nebudou číst, nebudou schopni formulovat své myšlenky. To není náhoda, že lidé, kteří dříve neuměli číst a psát, neměli co říct do řízení státu nebo do svého osudu. U současné mladé generace mne trápí, že chtějí prosazovat své názory, a neumí přitom napsat větu bez chyby. A psaním na Twitteru se to nenaučí. To nejde!

Druhá věc – musí diskutovat o věcech veřejných. Já vím, že to zní blbě. Nicméně diskuse je důležitá, a to zejména se staršími generacemi, s osobnostmi, které jim trochu usměrní ty jejich naivní názory. Naivita je tou nejhorší vlastností, kterou mladí ve střední Evropě mají.

A třetí věc je – musí chodit volit! Přece nemůžou všichni říct: „Já nechodím volit, mně se tu nelíbí, já jdu pryč!" Co si myslí? Že za hranicemi na ně všichni čekají, že tam nejsou ty samé problémy? Navíc pokud nebudou chodit volit, protože se jdou koupat nebo se jim nechce, nemůžou se divit, že staré generace, které považují účast ve volbách za svou povinnost, jim budou připravovat budoucnost, se kterou mladí nebudou spokojeni.