Pro Martina Cabala z Františkových Lázní je to tak trochu ode všeho něco. Ačkoliv je profesionální parašutista a seskočily s ním v tandemu už tisíce lidí, respekt má před každým seskokem.

Spousta lidí si na skákání netroufne, protože mají strach. Je to opravdu tak nebezpečný sport?

My sami s oblibou říkáme, že nejnebezpečnější na parašutismu je cesta autem na letiště. Parašutismus, jako každý adrenalinový sport, je třeba brát vážně a s respektem. Zatímco v řadě sportů je možné udělat chybu, prohrát a v dalším zápase opět zvítězit, parašutismus chyby odpouští jen málokdy.

Dalo by se spočítat, kolik za sebou máte seskoků?

Za těch přibližně 14 let, co se skákání věnuji, jsem někde kolem čísla 7000. V počátcích to bylo třeba jen pár nebo pár desítek seskoků ročně. Ale v okamžiku, kdy jsem se začal věnovat natáčení tandemů, začalo číslo samozřejmě stoupat. V posledních letech, kdy jsem profesionálním parašutistou, je to i víc než tisíc seskoků ročně. Loni třeba 1310 přesně.

A co bylo tím impulsem, že jste začal skákat?

Protože mi doma zakázali motorku. Ale o padáku nic neřekli… (smích). Pamatuji si, že jsem s kamarádem Petrem slaňoval z mostu a on se mě během odpočinku zeptal, jestli bych si nechtěl skočit s padákem.

Jak ten první seskok vypadal?

Bylo to v Erpužicích, kam mne dostal kamarád Petr na seskok na bývalém kulatém vojenském padáku OVP-68. Skákali jsme na lano z výšky 500 metrů a nadchlo mne to. Už tam jsem pochopil, že z toho nebude jen seskok na zkoušku.

Říkal jste, že za sebou máte asi 7000 seskoků. Dostal jste se během té doby do nějaké komplikované situace?

Na komplikované situace se procvičujeme neustále. Pokud řeknu, že dvakrát třikrát do roku použiju záložní padák, tak se někdo může vylekat. Ale je to něco, na co jsem trénovaný a vycvičený. Není to, že by se padák neotevřel, ale může dojít k závadě během otevírání, kdy padák stačí protočit několikrát šňůry, a pokud nejsem schopný ho rychle rozmotat, než by mne dostal do nekontrolovatelné rotace, tak provedu odhoz a otevřu si záložní. Na něm pak pokračuji stejně jako na hlavním. Pouze s tím, že mne to na zemi bude stát plato řízků, které každý odhazující platí pro kolegy. (smích)

A vy tedy aktuálně skáčete tandemy, nebo je natáčíte?

Mám to štěstí, že můžu skákat obojí. Takže pravidelně střídám jako kameraman i tandemový instruktor.

A co vás baví víc?

Mě baví obojí. Když jsem kameraman, můžu poletovat kolem tandemu a bavit se při natáčení, navíc si potom můžu i zablbnout na vlastních padácích. A když jsem tandemový instruktor, tak můžu předávat zážitek z volného pádu zákazníkům, což je také skvělý pocit. Vlastně rozdáváte emoce.

SKOČIT z 4200 metrů znamená letět minutu volným pádem rychlostí kolem 200 km/h a poté kolem pěti minut na padáku.

Kam vlastně jezdí skákat lidé z Karlovarského kraje?

Vzhledem k menší základně parašutistů a přítomnosti mezinárodního letiště v Karlových Varech nyní skáčeme v Příbrami. Skáčeme tam od března do poloviny listopadu prakticky každý den v týdnu.

A kdo se může parašutismu věnovat? Existují nějaká omezení?

Skákat sám může každý, kdo projde lékařskou prohlídkou a je dostatečně fyzicky v pořádku. Od 15 let se souhlasem rodičů, od 18 let každý. A pro lidi, kteří se na to sami necítí, jsou tady právě tandemové seskoky. Ty lze absolvovat od 8 let se souhlasem rodičů a horní věková hranice neexistuje. U nás bylo nejstaršímu skokanovi 96 let. Před seskokem projde každý základním poučením, jak se chovat během seskoku, a prakticky do třiceti minut mohou sedět v letadle a vznášet se do výšky 4200 metrů. S námi pak absolvují samotný seskok, během kterého letíme přibližně minutu volným pádem rychlostí kolem 200 km/h a poté kolem 5 minut na padáku.

Je parašutismus finančně náročný?

Řeknu to asi tak, že hrát golf je levnější. Parašutismus je pro toho, kdo chce skákat sám, finančně náročný koníček. S přibývajícími seskoky přicházejí lepší, rychlejší a s tím samozřejmě dražší padáky. Na každý seskok se platí letenka, zapálení skokani navíc jezdí trénovat do Prahy do větrného tunelu. Takže ano, není to levná záležitost. I proto většina lidí využije tandemový seskok nebo například seznamovací seskok, kde po základním výcviku absolvuje seskok volným pádem z výšky 4200 pod dohledem dvou zkušených instruktorů.

Bylo by možné zobecnit, kdo mívá při tandemech největší strach?

Svůj strach si v sobě nese většina a je to normální. Většinou ale strach projeví muži. Ale ten pocit z výskoku a volného pádu vše setře a pak se už stejně všichni smějí. Protože létat je tak krásné.

Stává se často, že to někdo vzdá a neskočí?

Nemáme na to statistiku, ale myslím, že to vzdá asi tak jeden z deseti tisíc. Ale třeba loni u nás skočilo kolem deseti tisíc lidí a skočili všichni.

Skáčou s vámi jen Češi?

V současné době je skákání v módě u asijských hostů, kteří to k nám z Prahy mají kousek. Máme zákazníky z Korey, Číny, Singapuru, Hongkongu. Kromě Čechů pak za námi jezdí lidé z Německa, USA, Mexika, Anglie, Švédska, Francie, Španělska, Švýcarska, Ruska, Ukrajiny, Maďarska, Bulharska, Rumunska, Kanady, Egypta, Turecka, Iránu, Polska… (smích)

Je skákání jediný adrenalinový sport, který provozujete?

Všeobecně bez sportu bych nedokázal žít. Takže se věnuji fitness, stále jsem ještě zumba instruktor a předcvičuji. Adrenalinové sporty bývají časově náročnější a mně času moc nezbývá. Rád bych se ale vrátil k potápění nebo slaňování.

Soutěž Deníku

Vyhrajte tandemový seskok s Martinem Cabalem. Stačí správně odpovědět na soutěžní otázku a mít štěstí při slosování. Soutěžní otázka zní: Jaká je rychlost během volného pádu při seskoku padákem?

Odpovědi zasílejte na e-mailovou adresu vaclava.simeonova@denik.cz s předmětem „Soutěž – tandemový seskok“. Odpovědi můžete posílat do 26. května. V následujícím týdnu vylosujeme výherce. Odesláním odpovědi souhlasíte s všeobecnými pravidly soutěží dostupných na www.vlmedia.cz/vseobecna-pravidla-soutezi. Seskok zajistí akreditovaná společnost DangerLive.