Ochutnejme alespoň pomyslně trochu té dobré kávy ze začátku minulého století. Předem ale upozorňuji, že závěrem dostane hodně trpkou příchuť. „Roku 1905 nechala vdova Luise Utschigová postavit na mýtině ve Slavkovském lese výletní kavárnu. 28. dubna roku 1907 byla otevřena a záhy se stala oblíbeným cílem pro vycházky v přírodě. Jedním z prvních slavných hostů, který kavárnu během svého pobytu v Mariánských Lázních navštívil, byl anglický král Eduard VII. V červnu roku 1937 sem zavítal i se svou manželkou Hanou československý prezident Edvard Beneš a poobědvali tu,“ uvádí časopis Hamelika.

Kavárna fungovala do druhé světové války, kdy byl penzion přeměněn na sanatorium pro raněné vojáky. Po válce se ubytovací a restaurační služby do objektu vrátily. V roce 1945 se správcem kavárny Nimrod stal Jan Zavázal. Ten ji popsal: „Podnik byl velmi dobře zařízen, jak inventářem restauračním a kuchyňským, tak pokoji, v počtu čtyři, velmi pěkně vybavenými. Připravil jsem podnik hned do provozu. Provoz v sezoně byl překvapující, denně přicházeli hosté na občerstvení všeho druhu.“

Zdroj: Antonín Hříbal

A do kavárny se z lázní nejen chodilo pěšky, ale i jezdilo na povoze. Dvojspřeží stálo tehdy 60, drožka 40 korun. V roce 1955 se z Nimroda stává dětská zotavovna Žukov. Nimrod pak sloužil také jako rekreační středisko Dopravního podniku města Prahy.

Archivní snímky připomínají dobu, kdy se na terase scházely doslova davy návštěvníků. Jak je ze záběrů tehdejších fotografů vidět, připravena pro hosty nebyla jen káva a dobrá jídla, ale také skládací lehátka. Relaxace mohla začít. Pohled na louku a blízký les, provoněný sluncem, navozoval libé pocity krásného nedělního odpoledne.

Nimrod v proměnách času…Nimrod v proměnách času…Zdroj: nimrod.cz

Když toho slunce bylo moc, přišly na řadu slunečníky, nebo jen přirozený stín stromů. Taková byla dávná minulost. Na tu navazuje novodobá historie. Ještě před několika málo lety na internetu existovaly staré a neaktuální stránky lákající návštěvníky do penzionu Nimrod. Rodinné oslavy, firemní večírky, školy v přírodě. To vše bylo v nabídce, a dokonce za velmi nízké ceny. Na stránkách se například psalo, že jedna osoba zaplatí za den ubytování 319 korun. A přiloženy byly i fotografie vstupu a prostě, ale příjemně zařízených pokojů. To i v době, když Nimrod ležel v troskách.

Vzpomínky na Nimrod

„Znám, už jako dítě. Ještě jsme tam jako chodovoplánští kolaři stihli sníst několik polévek,“ napsala Světlana.

„Několikrát při návratu z Babickeho štípance pořádaného panem Vondráškem jsme se tam stavěli na občerstveni,“ dodal Gustav. „Na Nimrodu jsem se občas rád zastavil, když jsem v 90. letech jezdil domů z práce… Výborně tam vařili myslivecké speciality, ale pak to najednou zavřeli a už to jenom chátralo… Je to pěkné místo a z Mariánek docela hezká procházka kolem přehrady vzhůru,“ uvedl Jiří. „Muselo to být krásné, my tam byli, až když vše bylo opuštěné. K penzionu a okolí je také hodně mýtů a záhad,“ okomentovala situaci Kateřina Fenzová.

Příběhy opuštěných budov.Příběhy opuštěných budov.Zdroj: Deník

Odkaz na stránky s překrývanými fotkami najdete ZDE>>>

Místo záhadami a tajemstvím opředené

V roce 1945 se správcem kavárny Nimrod stal zmiňovaný Jan Zavázal. A právě tehdy se stala první záhada. Správce měl jednoho jediného zaměstnance, vojenského zběha Ottu Dietla. V roce 1947 ale záhadně zmizel. Nikdy se ho nepodařilo vypátrat. Zajímavostí je, že v roce 1947 se v Mariánských Lázních konal filmový festival. Herci a zahraniční filmaři u Nimrodu rozdělali dva táboráky. Otto Dietl postavil ale velkou hranici, Nimrod málem lehl popelem. Rozjaření filmaři prý dokonce začali do ohně házet lehátka, židle i stoly. „Hrozil jsem pořadateli Karlu Hašlerovi, že zavolám na jeho útraty hasiče, a tak na domluvu několika rozumných herců byl táborák pozdě v noci uhašen,“ uvedl ve svých vzpomínkách Jan Zavázal.

Nimrod v proměnách času…Nimrod v proměnách času…Zdroj: Foto: archiv autoraNávštěvníci se setkávali s mnoha nevysvětlitelnými záhadami. „Dědeček mi vyprávěl, že několikrát hosté říkali, že měli pocit, jako by nebyli v pokoji sami,“ řekla Jaroslava Holíková z Mariánských Lázní. „Já jsem tam byla jednou na procházce a musím říct, že jsem měla podobný pocit, jako například v Osvětimi. Najednou se mi uvnitř všechno sevřelo a nemohla jsem vůbec dýchat a bylo mi hrozně těžko. Naposledy jsem tam byla na podzim, to už Nimrod nestál. Ale pocity zůstaly,“ dodala.

Mnoho lidí si dávalo záhady do souvislosti právě se sanatoriem pro raněné vojáky. Podle některých byly jejich duše stále uvnitř. Podle jiných zase prý stávalo poblíž penzionu popraviště. Traduje se ale i jiná historka. O bláznivé ženě, která měla zavraždit své děti. To vysvětlovalo skutečnost, že někteří nocležníci slyšeli v noci dětský křik a pláč.

Hosté si také stěžovali na pach síry, pohybující se světýlka. Jiní tvrdili, že ze stěn vystupují končetiny a oči. Děti si zase povídaly s neviditelnými bytostmi. Podle jiných pramenů se po silnici u Nimrodu pohybovala neznámá žena, která se velice ráda nechávala svézt do Mariánských Lázní. Nikdo ji ale neznal. Vedle penzionu se také často stávaly dopravní nehody.

Zmizte, dokud je ještě čas

Nimrod se dostal dokonce i na seznam míst s výskytem paranormální jevů. V době, kdy budova chátrala, jezdili do penzionu záhadologové, kteří zjistili, že v místnostech dochází k prudkým poklesům teplot. Všude byla cítit negativní energie. Někteří dokonce hovořili o tom, že slyšeli někoho šeptat: Zmizte, dokud je ještě čas.

Výletní kavárna Nimrod
Kde stojí: Stávala v lesích severně nad Mariánskými Lázněmi
GPS lokace: 50.0096511N, 12.7145706E
Kdy a kým byl postaven: Roku 1905 nechala vdova Luise Utschigová postavit na mýtině ve Slavkovském lese výletní kavárnu. 28. dubna roku 1907 byla otevřena.
Kdy a jakou zažil největší slávu: Od roku 1907 do konce druhé světové války.
Odkdy a proč chátrá: Chátral od roku 2006, v roce 2020 byla budova srovnána se zemí.