Dokázal tak během několika let vytvořit početnou skupinu lidí, kteří s ním chodí běhat napříč celým Chebskem. Jaké akce připravuje a kterých běžců bývá nejvíce, prozradil v rozhovoru.

Pořádáte spoustu běžeckých závodů. Jak jste k běhu přišel a co vás na něm nejvíce baví?
K běhu mě postupně dovedl celoživotní pozitivní přístup ke sportu. Nejvíc jsem ale začal běhat v roce, kdy mi zemřel bratr a běh mi sloužil jako velká a účinná terapie v období po této velice nepříjemné rodinné události. Když jsem po pár měsících na sobě viděl veliké zlepšení, začal jsem se i zúčastňovat běžeckých závodů (především těch delších) a celá ta běžecká komunita mě neuvěřitelně chytla. V té době jsem žil v Českých Budějovicích a s bývalým kolegou Pavlem Jestřábem jsme založili projekt Rozběhnito.cz, který měl lidi motivovat k běhu a pohybu. Při účasti na závodech jsem také obdivoval organizátory těchto závodů a celkovou přátelskou atmosféru mezi běžci. Jezdil jsem často domů k rodičům do Chebu, kde jsem se s tolika běžci neznal, a tak jsem chtěl zjistit, kolik asi běžců tady je. V roce 2012 mě napadlo zorganizovat první akci, která měla tento stav zjistit. Jmenovala se Silvestrovský běh v Chebu a zúčastnilo se jí i se mnou 5 běžců.

Připravujete také každoročně spoustu soutěží spojených s během. Vyjmenoval byste je všechny? Která z nich vám nejvíce přirostla k srdci a proč?
Na Chebsku pořádáme již druhým rokem běžecký seriál Noční běhy Chebskem 2017. S tímto seriálem během roku navštívíme hned několik zajímavých míst v našem regionu. Například letos jsou to místa jako Plesná, Luby, Hazlov, Dřenice, Františkovy Lázně a dva závody v Chebu. Jeden závod v Chebu už máme za sebou, druhý bude finálový a poběží se v říjnu. U tohoto seriálu nám razantně stoupá účast a jsem moc rád, že většina běžců ze startovní listiny je i z měst mimo Cheb. Tito běžci tak kromě nevšedního běžeckého zážitku poznají i výše vypsaná místa, která by třeba normálně nikdy nenavštívili. A to byl také jeden z cílů tohoto projektu, ukázat místa našeho pěkného regionu. Další akcí, kterou pořádáme, je Valdštejnova desítka. Jedná se o jeden z největších závodů na západě Čech, který je měřen čipovou technikou. Letos se po dvou letech opět vracíme do historického centra Chebu. Na běžce i diváky tak čeká velmi skvělý zážitek. Pokračujeme také v pořádání Silvestrovského běhu s Rozběhnito.cz a právě tato akce mi nejvíce přirostla k srdci, protože se z ní za pět ročníků stala prestižní republiková běžecká akce. Na posledním ročníku v roce 2016 se nás na startu sešlo více jak 300.

Která ze soutěží je z vašeho pohledu organizátora nejsložitější a v čem? Náročná na čas, na financování…
Tak nejnáročnější akce je určitě Valdštejnova desítka. Tato akce je velmi náročná finančně i organizátorsky. Nikdo vám dopředu nezajistí přesný počet účastníků, a tak finanční prostředky na zajištění závodu sháníme u partnerů a hodně nám pomáhá i město Cheb. Na tomto závodu si zakládáme na tom nejlepším zázemí pro závodníky, a tak se letos náměstí promění v takovou malou běžeckou arénu se vším všudy. Náklady na uspořádání takovéhoto závodu se pohybují v rozmezí 70 100 tisíc korun. Akce se připravuje téměř již od loňského podzimu. Kromě peněz se musí také sehnat dodavatelé čipové měřicí techniky, medailí, ozvučení, povolení k uspořádání akce v centru Chebu, spolupráce s MP Cheb a vše, co k organizaci patří. Máme trochu štěstí, že tuto akci, ale i některé ostatní akce pořádáme zrovna v Chebu, protože jak město Cheb, tak místní činovníci z různých odvětví nám vychází vstříc ve spoustě věcí, za což jim patří veliké poděkování. Akce je také složitá na počet lidí, kteří se starají o hladký průběh. Akci plánuje a vytváří skupina 5 lidí včetně mě, v den závodu bude náš tým mít téměř 30 členů.

Jak je to vlastně s účastníky takových soutěží? V jakém věku se vašich závodů zúčastňují? Jsou tam nějaké rekordy?
My se hlavně soustředíme na lidi, kteří začali s během v nedávné době a chtějí si prožít velký sportovní zážitek. Specifická je na našich akcích i velmi přátelská atmosféra, a tak se z účastníků v některých případech stávají i přátelé. Ale ve výsledku se našich akcí může zúčastnit kdokoliv, ať už světový atlet, nebo začínající hobík. Ani věk nehraje roli. Za těch pár let, co akce pořádáme, s námi již běželo přes 1 500 běžců a věřte, že věkové rozpětí je v takovémto počtu opravdu velké. Ale kolik bylo našemu nejstaršímu účastníkovi, vám řeknu. Tuším, že 86 let, což je opravdu jasný důkaz, že žádné hranice mezi účastníky nemáme. 

Jak vnímáte zájem o takové soutěže v průběhu času? Mají lidé stále vyšší zájem, nebo je trend opačný, že lidé příliš nechodí?
Jak jsem prozradil výše, zaznamenáváme razantní nárůst v oblíbenosti našich akcí. Ale myslím si, že to není jen u nás, ale v celé republice. Jsem moc rád, že jsme součástí tohoto pozitivního procesu u nás.

Budou mít další soutěže nějaké specifikum? Připravujete nějaké rozšíření stávajících běžeckých soutěží?
Stoupá nám zájem obcí a měst o pořádání nočních běhů právě u nich. Mohu jim i běžcům slíbit, že každý rok vyměníme minimálně dvě destinace, kde se seriál poběží. Také máme v hlavě myšlenku uspořádat ještě jednu velkou akci, ale vše teprve dáváme dohromady, a tak bych nerad něco zakřikl. Jinak si myslím, že zůstaneme u akcí, které již běžci znají. Musím také brát ohled na všechny, kdo mi s organizací pomáhají. Deset víkendů v roce, které musí věnovat organizaci našich akcí, už je tak dost. To samé platí u mě. Mám rodinu a manželka Lucie s dcerkou Ninkou musí být hodně trpělivé. Tímto bych jim chtěl všem také moc poděkovat. Nejvíce jmenovitě Pavlovi Sýkorovi, Jirkovi Mackovi, Václavovi Sýkorovi, Františkovi Vondráškovi, Markétě Mackové, Martinovi Bigasovi a Ondrovi Polívkovi.

Když by se někdo chtěl do soutěže přihlásit, co pro to musí udělat?
Každý závod má své webové stránky, na které se běžci dostanou přes centrální stránku www.rozbehnito.cz. Na každý závod se lze registrovat online. Pokud závod není v termínu online registrací vyprodaný, lze se registrovat i na místě.