„Na sociální síti je krásná skupinka s názvem kamínky,“ vysvětluje maminka Šárka, jak na kamínkování přišli. Eliška mezitím na břehu přehrady Jesenice hledá ty nejvhodnější kamínky. „Vybíráme si je většinou tady,“ říká Eliška. „Nechceme je shánět po obchodech, když jich je tady spousta.“

Kamínky pak musí Eliška pořádně umýt, aby se na ně dalo kreslit. „Následuje natření bílou barvou. Pak je musím nechat pořádně zaschnout,“ vysvětluje. Mezitím přemýšlí, jaký obrázek na nejnovější kamínek nakreslí. „Teď jsou to většinou motivy jara. Ale každý si na něj může nakreslit cokoli, někdy udělám z kamínku papriku, jindy nakreslím sněhuláka, prostě co mě napadne a jakou mám náladu,“ popisuje Eliška a už drží v rukou štětec a pečlivě nanáší barvy na kamínek. A protože se blíží doba Velikonoc, rozhodla se pro kamínek s malými kuřátky. „Teď máme chvíli času, musíme opět nechat barvy pořádně zaschnout,“ usměje se. Mezitím vypráví, jak namalované kamínky nosí s sebou a nechává je na místech, které navštíví. „Vloni jsem byla na táboře na Lipně, i tam jsme s bratrem nechali svoje kamínky na památku.“ A co dělá, když nějaký najde? „Většinou ho vyfotím, dám do skupiny na sociální síti a pak ho pošlu dál, aby udělal radost zase někomu jinému.“

Jedna, namalovaná strana už stačila zaschnout a Eliška kamínek obrací. „Na druhou stranu kamínku se píše: FB-Kamínky- a poštovní směrovací číslo, kde byl kamínek namalovaný,“ vysvětlí. Nakonec přestříká celý kamínek lakem.

A pak přijde poslední fáze. „Když jdu na procházku, najdu nějaké hezké místečko a tam položím kamínek tak, aby ho někdo našel. Tenhle umístím u nás, ale ostatní si nechám a až se budeme moct zase pohybovat i jinde než jen v katastru své obce, umístím je při procházkách i jinde.“

K této zábavě nepatří jen samotné malování, ale i hledání kamínků od ostatních stejně založených kreativců. „Najít kamínek je super, ale namalovat ho a pak sledoval, kde skončil a vidět, že někomu udělal radost, to je teprve bomba,“ uzavírá Eliška.