O zdravotnictví se v médiích mluví nejčastěji v případě, že se vyskytne nějaký problém. Toho si všiml také Miroslav Schulz z Chebu. Ten se však chtěl podělit s příjemnou zkušeností.

„Měl jsem menší srdeční problémy, tak jsem navštívil chebskou nemocnici s prosbou o vyšetření aktuálního stavu,” popisoval chebský pacient.

„Přijala mě mladá paní doktorka a protože pravděpodobně viděla mou nejistotu, uklidňujícím hlasem, přátelsky a dopodrobna mi vysvětlila, jaké lékařské postupy a jaké přístroje bude používat.”

Nakonec mu doporučila hospitalizaci. Tři dny byly plné různých vyšetření. Jak ale Miroslav Schulz říká, každé setkání se zaměstnanci nemocnice bylo stejné - přátelský úsměv a popřání hezkého dne, ať se jednalo o kohokoliv. „Myslím, že i stravování, které je věčným tématem pacientů, je nadprůměrně dobré,” zhodnotil.

Pak musel být převezený do karlovarské nemocnice, kde se mu podle jeho slov dostávalo stejně dobré péče.

„Po propuštění jsem byl na nádraží při kupování jízdenky hodně rychle a drsně konfrontovaný se životem před zdmi nemocnice,” popisoval.

„V okénku, kde si kupuji lístek na vlak, se na mě dívá kyselý obličej, který mi zamračeně dává najevo, že otravuji - a to navíc bez pozdravu a poděkování,” vypráví rozdíl v chování zaměstnanců. „Na peronu ve stánku s novinami se situace opakovala,” i proto Miroslava Schulze napadlo, že by se mnozí mohli od pracovníků chebské a karlovarské nemocnice učit.

„Jen velice těžko se můžeme vyjádřit k obecné připomínce, že se některý náš zaměstnanec choval k zákazníkovi nepříjemně,” vysvětlovala Kateřina Šubová, regionální tisková mluvčí Českých drah. „Pochopitelně nás mrzí, pokud je náš zákazník nespokojen s přístupem našeho zaměstnance.”

Někteří obyvatelé nad podobnými situacemi často mávnou rukou. „Nás ve škole učili, že zákazníka nezajímá, že má prodavačka problémy,” oponovala dlouholetá prodavačka jednoho z chebských obchodů.