Návštěvníky historického centra města Chebu v pátek podvečer překvapila velká skupina lidí, která si prohlížela něco tajemného na zdech domů.
Nejednalo se nic jiného, než slavnostní pochozí vernisáž nových soch v dosud prázdných chebských nikách.

„Myšlenka zaplnit dosud prázdné niky nás napadla v roce 2002 při akci Cheb – Hof 1900 – 2002,“ uvedl Zbyněk Illek, ředitel galerie G4 a duchovní otec celého projektu.
Při důkladném prohlížení a srovnávání fotografií tehdy zjistil, kolik těchto míst zeje prázdnotou. Tehdy se rozhodl tento smutný stav napravit .Spolu s chebským výtvarníkem Jiřím Černým zmapovali stav prázdných chebských nik a kartuší, (nika je výklenek ve stěně budovy, kde bývá umístěná socha, kartuše je plocha se znakem, letopočtem nebo malbou většinou s ornamentálním ohraničením – pozn. red).
Organizátoři projektu potom oslovili známé české výtvarníky, a nabídli jim možnost oživit prázdná místa svými díly. Možná i kvůli tomu, že měli pracovat bez nároku na obvyklý honorář, přihlásilo se jich jen deset.

„Průměrné náklady na menší dílo se pohybují okolo 20 až 30 tisíc, u těch větších se náklady vyšplhají až na 80 až 150 tisíc korun,“ poznamenal Illek. Proti návrhům moderním nebo historizujícím neměli nic ani památkáři.

Kvůli finanční náročnosti se proto zatím podařilo oživit prvních pět míst. Čtyři sochy jsou už umístěny v nikách a deskový obraz, který by měl ozdobit Růžový kopeček, je kvůli administrativnímu zádrhelu uložen ve skladu. Zbyněk Illek ale přislíbil na slavnostní vernisáži jeho brzké umístění na jiné místo.

Další chebskou osobností, která měla co dělat s projektem chebských nik je emeritní ředitel Státního archívu v Chebu Jaromír Boháč. Výtvarníky při přípravě návrhů seznámil s historií chebského centra.

„Zbyňkovi Illkovi patří můj dík. Dělá něco pro kulturu,“ poznamenal Boháč a pokračoval: „Stal se doslova ranhojičem města Chebu. Hojí jeho staré zjizvené rány .“

Psali jsme: Největší pozornost vzbuzuje David a Goliáš:

 

Psali jsme: Cheb bude zase krásnější