Přibylo i lidí, kteří se dostali do finančních problémů. Vině na tom má tvrdý lockdown, který sice chránil proti covidu, ale mnoho lidí přišlo o svůj základní a mnohdy i jediný příjem.

Karlovarský kraj totiž stojí z velké míry na turismu a lázeňství a na tato odvětví se vážou obory, jako je například hotelnictví a gastronomie. A tyto podniky se kvůli vládním opatření uzavřely. Podnikatele i zaměstnance to doslova položilo na lopatky. „Finanční krize, která vzešla z korony ukázala, jak si lidi nejsou zvyklí šetřit peníze. Když se stala situace, že jim zavřeli podnikání nebo je vyhodili z práce, tak se ukázalo, že nemají finanční rezervu ani na dva měsíce. Na druhou stranu díky tomu začali šetřit, myslí víc na budoucnost a nežijí jen přítomností. Uvědomili si, že mají zodpovědnost i sami za sebe, že se o ně stát nepostará,“ říká Lenka Třísková, finanční poradce.

Na dno si sáhla i matka malého chlapce Barbora K., která bydlí ve vesnici nedaleko Chebu. Před dvěma lety se odstěhovala se synem Honzíkem do Prahy. Byla po rozvodu a tím, že dělala v "reklamce", rozhodla se, že své štěstí zkusí v hlavním městě. „ Když to vezmu zpětně, byla jsem velmi naivní. Velký svět na vás nečeká, sice vás pohltí, ale může mít i destruktivní sílu. Jako matka samoživitelka jsem to neměla v Praze jednoduché. Byla jsem čerstvě po rozvodu, v Praze jsem neměla rodinu, ani správné zázemí. V Praze jsou velmi drahé nájmy, ale s tím souvisí třeba i školkovné a celkově život je tam drahý. Problémy se kupily a já se dostala do finančních potíží,“ přiznává Bára.

Rozhodla se vrátit zpět na Chebsko, ale přišla další rána. „ Když jsem se s Honzíkem vrátila domů, vypadalo to, že náš život dostává lepší spád. Měla jsem práci, dostala jsem jedno lukrativní místo a dělala jsem ve svém oboru, pro jeden karlovarský hotel PR manažerku. Bohužel přišla koronakrize a majitel hotelu nás skoro všechny propustil. To jsem vážně nečekala. Bylo to čtrnáct dní před Vánoci. Byla jsem bezmocná. Neměla jsem ani dárky, ale pomalu ani na jídlo,“ vzpomíná.

Bez práce a bez jakékoliv podpory byla půl roku. „ Kvůli mému angažmá v Praze jsem se doslova finančně zasekala. Několikrát jsme se tam stěhovali, platy oproti nájmu byly malé. To, že jsem nečekaně dostala před Vánoci výpověď, do toho o polovinu menší výplatu a půl roku jsem o práci kvůli covidu ani nezavadila, proto jsem byla nucena oslovit v Chebu dluhovou poradnu. Půl roku jsem nebyla schopna platit a umořovat své měsíční splátky. Zbývalo jen stěží na nájem, jídlo a benzín. Nikomu bych to nepřála. Naštěstí v poradně mi moc pomohli. Řekli mi, jak se dostat k insolvenci. Upřímně. Nikdy jsem nečekala, že mě tohle potká a mám s tím morální problém. Myslím to tak, že budu teď vedena jako dlužník. Zároveň cítím velkou úlevu, protože už mi nebudou chodit upomínky nebo mě nahánět banky a já nebudu žít v permanentním psychickém tlaku. Přiznám se, že jsem měla hodně černé myšlenky a myslela jsem na nejhorší. Držel mě můj syn, pro kterého sbírala chuť žít,“ dodává.

Takových případů je na Chebsku bohužel více. Lenka Třísková doporučuje řešit finanční situaci ještě před tím, než se stane nenadálá situace. Podle jejích slov je zapotřebí, aby lidé měli připravené zajištění i v případě, že se dostanou do zdravotních problémů. Je důležité ukládat své peníze smysluplně, aby se mohly zhodnocovat. Pokud je totiž zhodnocení na spořícím účtě 0,01 procenta, tak to nemá téměř žádný spořivý účinek. Toto spoření nepokryje ani inflaci.