Tuto událost si budou moct připomenout také Chebané, a to díky pedagogovi chebského gymnázia Jakubu Formánkovi. Právě on inicioval světelný průvod, který vyjde 19. ledna v 17 hodin od chebského divadla a projde městem.

Rozhodl jste se připomenout Jana Palacha. O jakou akci vlastně konkrétně půjde?

Mělo by se jednat o důstojnou připomínku smrti Jana Palacha 19. ledna 1969 v Praze. Součástí akce bude průvod od divadla se svíčkami, který vyjde v 17:00 v sobotu 19. ledna 2019. Průvod se vydá ulicí Obrněné brigády, kolem Prioru na třídu Svobody a sejde náměstím do chrámu svatého Mikuláše. Zde by měla zaznít hudba, promluva pana starosty Jalovce, paní Mudrové přímé účastnice pohřbu Jana Palacha, mne a v neposlední řadě pana faráře Hrušky, který by měl vést vzpomínkový obřad.

Proč jste se akci rozhodl uspořádat?

Jak jsem uvedl v mailu, který jsem rozeslal mezi svátky zainteresovaným stranám je to naše morální odpovědnost. Pan starosta je moderní člověk, o kterém vím, že takové vzpomínkové akce bude podporovat. Totéž platí o panu faráři Hruškovi. Knihovna je úžasnou institucí, která jde takovým akcím na ruku. Já osobně mám morální odpovědnost nejen jako historik, ale především jako učitel dějepisu. Tato akce má být jedním z příkladů vyrovnání se s bolestivou historií naší vlasti ve 20. století.

Ovlivnil Jan Palach váš život? A pokud ano, jak?

Budete se možná divit, ale ano. Palach a jeho čin jsou pro mě něčím nepopsatelným. Víte, když se zamyslím nad tím, že stojím u Národního muzea a mám se zapálit… Je to nepředstavitelné. Palach musel být velmi silným a v konečné fázi velmi odhodlaným mužem. Takový čin nespácháte z mladistvé nerozvážnosti. Nezapálíte se proto, aby o vás psaly učebnice. Nezničíte život své rodině jen proto, že jste zbabělcem, co si vezme život. NE. Palach od srpna 1968 do svého činu vyrostl z kluka v muže, který se pevně rozhodl a přijal na sebe břímě celé země. Přijde vám to možná naddimenzovaná odpověď, ale pokud nikdo nevzdoroval, byl tu jeden (a po něm další, nezapomínejme!), který si řekl, že není možné mlčet, sedět a ohnout se. Chtěl šokovat a to se mu povedlo. To, že výsledek nebyl takový, jaký asi čekal, se Jan Palach nikdy nedozvěděl, ale zemřel v naději. Zemřel v nejlepším možném stavu svého vnitřního přesvědčení.

Setkal jste se při organizaci akce i s nějakými negativními reakcemi?

Bohužel ano, ale již dopředu jsem avizoval, že takové reakce čekám a beru na sebe odpovědnost za vyrovnání se s takovou situací. Lidé na negativní názory mají právo, ale nemají právo hodnotit Palachův čin jednostranným, mnohdy ideologicky zabarveným pohledem o zbabělci, co se zapálil.

Jste pedagog, a tak mě napadá jak si po revoluci poradily učebnice a školy s Janem Palachem?

S Janem Palachem si poradily tak, že o něm máme jednu větu a tím končíme. V málojaké učebnici je připomínka dalších, kteří zvolili stejnou cestu jako Jan Palach. Problém českého školství je, že od tématu srpna 1968 neví, co a jak dál učit.