Velké problémy jim například dělají rekonstrukce komunikací, mnohokrát dokonce šlápnou do čerstvého horkého asfaltu. Přitom stačí se jen zeptat nevidomého, zda nepotřebuje pomoc a pokud ano, převést ho okolo překážky na cestě.

„Čert vem boty, z podrážek asfalt dostanu, horší to je, když mi tam stoupne vodící fenka. Pak si spálí polštářky tlapek a trvá dlouho, než se takové rány zahojí,“ poznamenala nevidomá Hana Miklóšová, předsedkyně Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých (SONS) Cheb.

Zároveň přidala historku: „Kamarád šel místem, kde stával dům. Ale ten zbourali. On byl zvyklý, že je tam zeď a bílou holí si tu zeď nasahá. Najednou tam nebyla. Lekl se, že jde špatně a ptal se kolemjdoucích. Někdo se tváří, že poradí rád, ale záměrně pošle člověka na špatnou stranu,“ posteskla si.

„Nicméně se kamarád dozvěděl, že barák už nestojí a že musí projít prolukou. Což je pro nás opravdu problém, velké prostory, kde se není čeho chytit ani orientovat. Zrovna tak třeba i výkopy. Například v Aši neexistuje, že by nám stavební odbor oznámil, že se kope na ulici, či že se asfaltuje,“ poznamenala. „Igelitová páska označující výkop je k ničemu, hůl pod ní projede a existuje nebezpečí, že nevidomý spadne do jámy.

Zrovna tak popelnice. I mezi nimi bílá hůl projde a na problém je zaděláno. Je to o přístupu radnic, institucí, ale i samotných řemeslníků.“ Pochválila ale pracovníky, kteří prováděli rekonstrukci chodníku před jejím bydlištěm. Na její žádost vyndali již položené dlaždice a na jejich místo položili ty s vodícími značkami.