Jsou ale tací, kteří k tomuto povolání ´vyzrají´, mezi ně patří Petr Dvořákz Hasičské záchranné stanice Mariánské Lázně. Právě on převzal z rukou ministra vnitra Jana Kubiceho a generálního ředitele Hasičského záchranného sboru Miroslava Štěpána medaili za statečnost.

Petr Dvořák hasičské povolání neplánoval. „Před deseti lety jsem viděl náborový inzerát. Pracoval jsem jako číšník a očekával narození dcery,“ začal vyprávění. „Znal jsem některé hasiče a vyptával jsem se. Nešlo o víc, než mít jisté zaměstnání. Poté mě to ale chytlo,“ řekl „Jestli jsem litoval, tak toho, že jsem nenastoupil dřív.“ Přestože zachránil sebevraha před skokem z šedesátimetrového komína, jako hrdina se necítí.

„Mrzelo mě, že se mluvilo jen o mně. Já tam ale nebyl sám, se mnou na místě zasahovali Václav Čeček a Ivan Kletečka. Hasič nikdy nezasahuje sám, ale v týmu,“ usmál se. Na den, kdy vyjížděl, si pamatuje přesně. „Blížil se konec směny, v tu chvíli přišlo hlášení, že v Toužimi je člověk na komíně, pravděpodobně sebevrah. Řídící důstojník kraje Martin Gaier informoval policisty, že jsem členem posttraumatického intervenčního týmu a absolvoval jsem kurz krizové intervence,“ uvedl. „Dohodli jsme se, že budu mít vypnutou vysílačku a ztišený mobil, aby ho to nerozrušilo.“ Na místo dorazila také psycholožka a snažila se s mladíkem spojit. Nejdřív telefonicky, poté megafonem.

„Abychom neztratili čas, vystoupali jsme na první ochoz v půli komína asi 30 metrů.“ Komunikace mezi sebevrahem a psycholožkou neměla pozitivní posun. Megafon přilákal pozornost lidí. O komunikaci se nakonec pokusil právě Petr Dvořák, který se vydal na vrchol komína. „Ze začátku mě ignoroval, působil tak, že je mu všechno jedno. Rozhovor se podařilo navázat až po několika minutách.

Člověk, který se dostane do potíží a nemá to s kým probrat, komu si postěžovat, prostě se svěřit, se snadno dostane do situace, kdy se problémy nakupí a on už z toho žádné východisko nevidí.” Přibližně po hodině mladík souhlasil se sestupem, který proběhl rutinním způsobem za pomoci lezeckého vybavení.„Zachráněný život je to, co hasiče nabíjí energií, přesto se tento zásah od toho běžného lišil. Při tom klasickém jde o čas. Musíte člověka rychle dostat ven nebo rychle uhasit oheň, při takovém zásahu, jako byl tento, ale nesmíte spěchat.” Samotné předávání medaile bylo už jen třešničkou na dortu.

„Abych se přiznal, byl jsem opravdu nervózní. Když jsem viděl ty fotografy, nebylo mi moc příjemně. V tu chvíli bych asi raději vystoupal na stometrový komín,“ smál se. „Nevíte, jak se tvářit. Myslíte na to, jestli správně držíte čepici, uvolnil jsem se až při společné prohlídce Trojského zámku a zahrady,“ dodal.