Závodníci na ploché dráze z celé Evropy přijeli předvést své výkony do Mariánských Lázní na 15. Mistrovství Evropy veteránů. Pro Mariánské Lázně to však nebyla jen sportovní událost, jelikož závodníci většinou nepřijížděli ze zahraničí sami, ale i se svými rodinami.

„Plochodrážní soutěže jsou neuvěřitelně krásné závody,“ řekl nadšeně Pavel Jirman, který se přijel podívat až z Chebu. „Obdivuju tyhle závodníky a obzvlášť veterány. Osobně by se mi asi nechtělo sednout si na jejich motorku a hnát se proti mantinelu ve víc jak 150 kilometrech. Už takhle z toho mívám v žilách dost adrenalinu. Je neuvěřitelné, že jsou ve svém věku takhle vitální a při svém koníčku nerozlámaní.“

Téměř devadesátiletý Jaroslav Juhan, jehož otec i bratranec na ploché dráze závodili, ohodnotil českou plochou dráhu jako mírně upadající: „Plochá dráha v Čechách ztrácí na prestiži,“ uvedl Juhan. „Chybou bude asi to, že se zde nepořádají sázky. V Anglii, Německu nebo třeba i v Americe jezdí plochodrážníci na sázky a to je ještě drží při životě. Mělo by se to tady změnit. Jinak musím říct, že mariánskolázeňská plochá dráha je opravdu krásná. Svou délkou je jedinečná a pro závodníky také velmi nebezpečná,“ dodal Juhan na závěr.

„Na ploché dráze jsem se bohužel nemohla zdržet dlouho, jelikož jsem musela do práce,“ řekla Lucie Dlouhá z Mariánských Lázní na odchodu ze závodu. „Plochá dráha je nádherný sport, ale pro závodníky zároveň neuvěřitelně nebezpečný. Obdivuji ty, kteří na své silné závodní stroje sednou a najedou na start. Já bych to určitě nedokázala. O tom to ale je. Kdyby to dokázal každý, tak by je už neměl kdo obdivovat a nemělo by smysl závodit.“