Rozhodnutí Krajského soudu v Plzni otřáslo rodinou Aleny Bozděchové z Mariánských Lázní. Vilka, kterou dvaašedesátiletá žena koupila před osmadvaceti lety od města Mariánské Lázně, není její.

Před pětapadesáti lety se do domu nastěhovala s rodiči.

„Bydleli jsme zde jako nájemníci,“ potvrdila. Potom rodinný dům odkoupila od města. Původní majitelé po válce utekli a podle jejích slov se potomci z Itálie ozvali v devadesátých letech. Osmnáct let rozhodoval soud o tom, zda je kupní smlouva mezi Alenou Bozděchovou a městem Mariánské Lázně platná.

Chebský okresní soud nejprve žalobu Italů zamítl, stejný soud, ale jiný soudce zase nároky žalobců uznal. S tím souhlasí i Krajský soud v Plzni. Proti rozsudku se už nemůže Alena Bozděchová odvolat, protože Nejvyšší soud už o případu rozhodoval.

„Nepovažuji to za křivdu, ale za krádež. Dům jsem koupila od města,“ řekla Bozděchová. Informace o tom, že dům patřil Italovi, měla. „Bylo nám řečeno, že vila byla prohlášena za konfiskát, protože majitel po válce utekl s celou rodinou. Prodej odsouhlasili tehdejší představitelé města. Smlouvu jsme podepisovali u notáře, proč bych jim neměla věřit. Zaráží mě i fakt, že se o dům původní majitelé začali zajímat až po třiceti letech.“

Kupní cena byla 127 tisíc korun. Když k tomu připočítáme různé poplatky, vyšel dům na 170 tisíc korun. „V té době to byly opravdu velké peníze. Vzala jsem si půjčku a abych ji mohla splácet, chodila jsem do dvou zaměstnání,“ uvedla.

Podle jejích slov nedokáže spočítat, kolik finančních prostředků nemovitost spolykala. Dům byl v dezolátním stavu. „Museli jsme udělat novou kanalizaci, nebyly zde záchody,“ řekla.

V domě bydlí se svou maminkou, které je devětaosmdesát let a je imobilní, a s rodinou svého bratra. Do schránky už jí přišel dopis od právní zástupkyně italské rodiny, ve kterém je jako datum vystěhování uveden 31. březen. „Nevím, kam půjdeme. Jsme nešťastní a zoufalí. Nikdy jsem nic tak hrozného nezažila. Nevím, kam půjdeme bydlet,“ posteskla si s tím, že doufá, že nějaké východisko nastíní schůzka se starostou Mariánských Lázní.

Pro nynější představitele města Mariánské Lázně je nastalá situace velmi složitá. Na dotaz, zda existuje ze strany radnice možnost odškodnění nebo náhradní bydlení, starosta Zdeněk Král odpověděl: „Město je kolektivní orgán, pokud by takový požadavek vznikl, muselo by ho řešit zastupitelstvo.“

„Je to strašné,“ ulevila si pětadvacetiletá Markéta Mauerová z Chebu. „Kde to jsme? Před tolika lety jí ujišťovali, že nemovitost patří městu, a pak zase tvrdí, že to města nikdy nebylo.“

„Tady se může stát opravdu všechno,“ vyjádřil se Karel Maier z Mariánských Lázní. „Je to veliká křivda. Za tu paní doufám, že se ze strany města, i když za to tito zastupitelé nemohou, dočká vstřícného gesta.“