Majitelku ranče u Fleků ve Františkových Lázních na myšlenku využívat pro hipoterapii poníka přivedlo video od kamarádky, kde poník působil v podobných zařízeních, jako je domov pro seniory. "Moc se mi ta myšlenka líbila, vyměnily jsme si zkušenosti a nápady a já věděla, že se tímto směrem chci také ubírat," říká Michaela Kunová.

Její poník Casper se začal na svůj nový úkol postupně připravovat, covidem se jeho příprava ještě o něco prodloužila. „Čas jsme alespoň využili pro intenzivnější trénink a vyplatilo se. Je totiž nutné, aby se naučil pohybovat ve vnitřních prostorách, aby se nebál výtahů a podobně,“ vysvětluje.

Klasická hipoterapie je metoda, která se využívá u lidí s různými neurofyziologickými a psychomotorickými poruchami. V praxi to vypadá tak, že se lidé vozí na hřbetu speciálně vycvičených koní. U poníka je to jinak - klienti domovů pro seniory si zvíře hladí a mazlí se s ním. "Casper je opravdový mazlík. Přijde k posteli, skloní hlavu a navazuje kontakt. Je moc klidný a hodný,“ usmívá se majitelka poníka.

Poprvé si Casper svou novou úlohu vyzkoušel v Carvacu - Léčebně dlouhodobě nemocných v Aši. „Senioři byli naprosto úžasní a moc si tento typ terapie užívali. Personál dokonce říkal, že po dlouhé době viděl usmívat se některé své klienty, a to je pro mě největší odměna. Všichni jsme u toho slzeli, bylo to hodně dojemné,“ neskrývá dojetí Kunová. Dodala, že tam se poprvé ukázaly výsledky tréninku. Casper neměl s pohybem v budově žádné problémy. Díky vychytávce nejsou problémem ani koňské bobky, nehrozí znečištění pokojů či chodby.

Michaela Kunová nyní pracuje na tom, aby její poník byl v terapii profesionál. „Oslovila jsem Českou rehabilitační společnost. Chtěla bych, aby měl certifikát, čímž by dostal by tím oficiální punc rehabilitačního koně“.

Jediný problém, který teď majitelka Caspera řeší, je doprava, proto se chystá sbírka na přepravní vozík, bez něhož se neobejde. „Do chebského domova seniorů na Skalce jsme museli z Františkových Lázních po svých, ale takto to dál nejde. Zájem o tyto služby je velký a ozývají se mi lidé z podobných zařízení z celého kraje," vysvětluje Michaela Kunová, pro niž je tato činnost nevýdělečná. Oslovila proto organizátora veřejných sbírek a čeká na verdikt. "Pokud by sbírka vyšla a vybralo se dost peněz na přepravní vozík, byla bych už naprosto samostatná. A to by bylo super,“ dodává.