Nejchladnější počasí zažili v Polsku, kde teplota vzduchu nepřesáhla 3°C a voda měla přes deset stupňů. Během potápění narazili i na pomníčky lidí, kteří pod hladinou navždy zůstali.

„První den jsme se vydali na seznamovací ponor na Svobodných Heřmanicích v lomu Šífr. Tam jsme se ponořili pod hladinu a šli jsme tak obhlédnout situaci. Přijeli jsme k lomu Šífr a byli jsme tam kupodivu sami,“ sdělil předseda klubu Kajman Jan Držmíšek. „Okolí lomu zdobily pomníčky připomínající ty, co tu pod hladinou zůstali navždy. Smutná připomínka toho, že člověk chodí pod vodu jen na návštěvu a na omezenou dobu,“ poznamenal. Co všechny přítomné překvapilo, byla čistota vody. Vidět bylo velmi dobře až do deseti metrů. Celkem se potápěči dostali do hloubky 17 metrů, kde bylo vidět tak na 5 metrů, a následně se otočili a plavali zase zpět, aby si udělali povinnou přestávku.

V dalším dni se potápěči z Chebu vydali do Polska na Jaworzno do lomu Gródek. Tady jim moc nepřála teplota vzduchu, protože se pohybovala pouze kolem 3 stupňů Celsia. „Lom byl hluboký 15 metrů a jsou v něm potopené dva obrovské bagry a vrak lodi Wilhelm. Vše tu bylo značené a vyvázané tak, aby se tu nikdo neztratil,“ informoval Jan Držmíšek.

Voda měla 10 stupňů, takže se potápěči pod vodou ohřáli. Potom, co se ponořili, narazili hned na velkou lžíci bagru. Ta byla tak velká, že se jí dalo proplavat. „Postupovali jsme dál, kde jsme našli úkryt střelmistra. Kolega Láďa Račák hned koukal dovnitř, jestlipak tam něco nezůstalo, a pokračovali jsme dál,“ vyprávěl Jan Držmíšek. Nakonec potápěči dopluli až ke vraku lodi Wilhelm. Jde ale jen o repliku. Tu nakonec potápěči propluli a pokračovali až k zadní části bagru.

„Byl to pořádný kolos. Samozřejmě že nám to nedalo a podívali jsme se do jeho útrob. Nakonec jsme obepluli ještě jeden bagr. Celkem ponor trval přes hodinu. Pak jsme připluli k dalšímu bagru a pak jsme zamířili zpět. Ponor trval téměř hodinu a už nám vyhládlo,“ líčil potápěč.

Polský lom Gródek hodnotí potápěči velmi kladně, protože je vhodný pro začátečníky, kteří nevyhledávají hloubky. Další dny se vrátili chebští potápěči zpátky na Moravu, kde se setkali se svými kolegy z potápěčského Dive Clubu Vsetín.

„Před námi se potopila jen dvoučlenná skupina, takže viditelnost byla dobrá. Zanořili jsme se v pětičlenné skupině, ale do hlubin lomu jsme pokračovali jen čtyři. Plánem bylo proplavat celý lom,“ sdělil Jan Držmíšek.

Potápěči ze Vsetína chtěli ke studni. Cestou potápěči míjeli dodávku v hloubce 8 metrů.

„Nakonec jsme se ocitli až v třicetimetrové hloubce. Čím níže jsme se ponořili, tím byla lepší viditelnost. Cestou jsme míjeli další pomníčky těch, co tu nechali svůj život. Potom, co jsme dosáhli 30 metrů, jsme se otočili a pluli pomalu zase zpátky. A nakonec jsme si vyměnili názory s kolegy ze Vsetína. Celkem se jednalo o velmi podařenou akci a velice děkuji za podporu města Chebu,“ podotkl Jan Držmíšek.