Na suchu doslova a do písmene zůstává už několik let část obyvatel Potočiště na Chebsku. Tamní lidé si v jedenadvacátém století musejí zvykat na doslova středověké životní podmínky.
„S vodou tady byly problémy vždycky,“ postěžovala si Růžena Silovská. „Po velkých povodních, kdy voda zaplavila i část Prahy, jsme ale s vodou skončili definitivně. Písek nám zasypal studnu i s čerpadlem.“
Když studna vyschla, nezbylo Silovským, než si pomoci jinak. Vodu na praní jímají do nádrží pod okapy, na mytí a vaření ji vozí od sousedů. Když je nejhůř, poslouží k splachování toalety i voda ze strouhy podél cesty. „Samozřejmě, že jsme se snažili vyvrtat novou studnu. Ale ani po šestnácti metrech jsme se na vodu nedostali,“ povzdechla si Růžena Silovská. „Máme dvě děti a nikdo si neumí představit, jaké to je prát a vodu do pračky dolévat z konve.“


Obecní úřad v Odravě, pod který přidružená obec Potočiště spadá, chce problém řešit. Má však svázané ruce nedostatkem financí. „V podobné situaci je v Potočišti asi šest rodin. V dalších pěti rodinách musí s vodou opravdu výrazně šetřit. Pamětníci tvrdí, že v Potočišti bylo vždycky vody dost. Ale po melioracích na polích se voda z některých studní ztratila. Na problému pracujeme, snad se nám ho podaří už brzy vyřešit,“ říká starostka, kterou dnes nejvíc mrzí, že voda už mohla být v Potočišti dávno: „Když dělali zemědělci vodovod ke svým hospodářským budovám, nabídli místním, že jim vodu také přivedou. Tehdy o tom ale místní lidé nechtěli ani slyšet. Zřejmě se báli, že budou muset za vodu platit.“
Dnes patří tato tekutina v Potočišti k nejžádanějším. Když slavil jeden ze synů Růženy Silovské narozeniny, rodiče mu jako jeden z dárků napustili vanu plnou vody.