„Je to více věc chebské charity, my spíš zajišťujeme PR mimo Cheb,“ poznamenal Škorpil a přidal své postřehy po maratonu: „Už dole pod schody se dalo cítit, že je něco ve vzduchu. To něco bylo lidství, pohoda, láska, přátelství… cokoliv vás napadne ve vztahu k člověku a lidské komunitě. Před kostelem hrál hlavní roli otec Petr Hruška, jenž byl doslova všude, skromně v ústraní stála Eva Kolafová, která se chystala uběhnout svůj první maraton. Celý prostor před kostelem bzučel jak úl chvíli před tím, než z něj vyletí nová královna. Byť jsem poslední tři dny spal v autě a poslední dva dokonce za jízdy, a naspal dohromady asi 12 hodin, byl jsem v tu chvíli nabit energií, jako kdybych si šlehnul.“

Ve stejném duchu mluvili všichni účastníci.

„Úžasný den s úžasnými lidmi,“ vyjádřila se stručně Romana Klokočková. na startu nechyběla Lucie Poláková z Krásné: „Opravdu moc příjemný zážitek. Příští rok jdeme nebo jedeme znovu. Opravdu skvělý zážitek i pro chodce,“ řekla, protože se na trať vydala jako pěší. Nechyběli ani běžci a cyklisté, kdo se necítil, vypravil se poutním autobusem.

Trochu potíže měli před startem účastníci z březové u Sokolova. Petr Janos měnil na poslední chvíli duši, ale nakonec i se Zuzanou Kodlovou, která jej doprovázela, vyrazil. „Minulý rok tu byl Petr s dcerou, která se letos účastní závodu v Dragounu. Můj manžel je tam také, ale tento maraton jsme si nechtěli nechat ujít, tak jsme tady,“ řekla Zuzana Kodlová.

Ale nejen účastníci, i ti, kdo jen přišli vyprovodit závodníky, cítili tu zvláštní atmosféru. „Příští rok pojedu asi také, doslova cítím to nadšení,“ prohlásila Dagmar Vebrová, pozadu nezůstala ani Petra Lhotáková.

Cílem akce bylo navštívit všechna poutní místa v okolí Chebu, to bylo vlastně prvotní myšlenou založení maratonu, jak před startem objasnil Miloš Škorpil.

Jako bonbónek připravili pořadatelé pro závodníky nepovinný výstup do severní věže kostela sv. Mikuláše v Chebu.