Prameny/ Když se před časem Karel Jeřábek z Pramenů dozvěděl, že jeho syn zůstane po úrazu s největší pravděpodobností upoután na lůžko, že nebude schopný si sám ani dojít ani na záchod a myšlenkově se vrátí hluboko do dětství, nepřemýšlel ani chvíli. „Vezmu si ho domů,“ zavelel kategoricky v chebské nemocnici, kam si pro syna přijel. Za pár měsíců tento muž oslaví sedmdesátiny a nejkrásnějším dárkem, který si mohl přát, je skutečnost, že se jeho syn zvedl z poslele, dokáže se sám obsloužit a dokonce už s ním i jezdí na kole. „Není to klasické kolo, ale taková invalidní tříkolka,“ vysvětluje Karel Jeřábek. „Běžné kolo by nezvládl, má ještě problémy se stabilitou a s orientací. Všude proto musím chodit s ním, aby neupadl, kdyby se mu náhodou zatočila hlava. Jenom to myšlení, to je špatné a už se asi nezlepší,“ posteskl si.

Na tom, jaký pokrok Karel Jeřábek junior navzdory lékařským prognózám udělal, má jeho otec lví podíl. „To si nikdo nedokáže představit, jaká je to starost. Musel jsem mu dávat pleny, všechno ho učit od začátku. Jíst lžící, držet příbor, orientovat se v domě. Ještě sice zastanu dost, ale sil už mi ubývá. Ale nevzdávám se. Dokud jsem tady, o syna se postarám a budu se snažit naučit ho vše potřebné. “

Třiačtyřicetiletý Karel Jeřábek junior, který se potýkal s problémy po úraze už od svého mládí, se před téměř rokem na jedné ze svých cest na invalidní tříkolce ztratil. Několik dnů ho hledali policisté i tamní lidé. Teprve když už se zdálo, že je pátrání marné, muže našel v rokli pod cestou vedoucí z Pramenů do Lázní Kynžvart jeden z místních. „Vděčím mu za život syna. Zachránil ho za pět minut dvanáct,“ dodal Jeřábek.