„Za velmi pokornou a pravdivou reflexi osobně považuji parafrázi středověkého citátu Bernarda z Chartres z 12. století: 'Stojíme na ramenou obrů…' Té větě můžeme rozumět tak, že každou epochu utváří a formují především plody a velké činy předchozích generací, díky kterým je život té další generace zase o notný kus dále," nastiňuje.

Pravoslavný farář Kout vnímá lázeňské město, které má velké kouzlo a zároveň Genius loci spojující společnost. „Kdykoliv se procházím naším krásným lázeňským městem, poznávám, jak cennou devízou je přitom ono magické „TO“. To krásné, to ušlechtilé, to inspirativní, to cenné. Poselství, které tu po předchozích generacích po staletích zůstává jako nesmazatelný otisk a stopa, která tehdy život v našem městě rozvinula, dala mu smysl, ospravedlnila ho, učinila ho krásným a zodpovědným. Připomeňme, že i význam slova „člověk“ koneckonců označuje jedince, který pracuje ve prospěch nějakého společenství. To bychom si měli uvědomovat obzvláště dnes, kdy ze všech stran slyšíme, že je společnost rozdělená a rozdělovaná," vysvětluje.

close Začátek nového roku mnohé vybízí k bilanci. O podobný vhled se podělil i duchovní správce pravoslavného chrámu svaté Olgy ve Františkových Lázních Vít Metoděj Kout. info Zdroj: Vendula Simeonová zoom_in Začátek nového roku mnohé vybízí k bilanci. O svůj náhled se podělil i duchovní správce pravoslavného chrámu svaté Olgy ve Františkových Lázních Vít Metoděj Kout. „Není to náhodou důsledek toho, že se namísto něčeho krásného a inspirativního, co bychom budovali spolu, tolik soustředíme na to, co prospívá jedině nám samotným? Dá se ve světě mnoha jednotlivců, kteří spolu nesdílejí společné cíle, ještě hovořit o společné (de facto vůbec nějaké) budoucnosti? Varováním a paralelou nám mohou být biblické příběhy Božího soudu. Příběhy, ve kterých se rozhoduje o tom, zda bude nějaké společenství nebo národ zachráněn, či rozptýlen. Tím rozhodujícím kritériem je přitom často počet. A to sice počet spravedlivých. Spravedlivých, díky kterým zůstává dané společenství stále schopné života – stále „lidským“ společenstvím, které je schopno mít na zřeteli společné dobro dalších generací," pokračuje.

Duchovní se zároveň zamýšlí i nad budoucností. „Naše budoucnost bude přesně taková, jakou ji v příštím roce uděláme. Jakou ji uděláme pro naše děti a přátele a potažmo i pro každého budoucího člověka. Každý z nás rozhoduje o tom, zda budou naše děti jednoho dne stát na ramenech tichých obrů, či egoistických a sobeckých trpaslíků. Pesimista zkonstatuje, že nemáme dost sil na to, abychom vymýtili zlo. Optimista řekne, že máme i přesto mnoho možností, jak pomoci na tomto světě dobru. Dobru, které se jednoho dne stane smysluplnou a inspirativní skutečností těch, kteří přijdou po nás. Ať jsou tedy i ty naše kroky především cestou vpřed, zodpovědným a optimistickým pohledem do dáli, začátkem společné budoucnosti nás všech," dodává Vít Metoděj Kaut.