Na účastníky čekaly nevšední úkoly, museli například oškrábat brambory, povléknout deky nebo třeba napsat SMS.

V Chebu uspořádali tuto zkoušku již potřetí a poprvé si ji přijela vyzkoušet i Barbora Keleová z Karlových Varů. „Těším se. Dorazila jsem především proto, abych se setkala s ostatními, a doufám, že zkouška bude hlavně zábava,“ řekla.

Na účastníky čekaly různé úkoly. „Byla to třeba chůze na určenou vzdálenost nebo chůze s bílou holí v neznámém prostředí za pomoci itineráře v Braillově písmu, při čemž jim doprovod dělali i studenti Střední zdravotnické školy v Chebu. Připravené byly prvky z oblasti sebeobsluhy v domácnosti či péče o dítě,“ vysvětlil Emil Miklóš z chebského TyfloCentra. Nevidomí a slabozrací tak přišívali knoflíky, škrábali brambory, nalévali tekutinu nebo třeba oblékali panenku miminka v životní velikosti. Krom toho na ně čekal test i malý vědomostní kvíz ze základů zdravovědy či společenské etikety. „Maturitu pořádáme potřetí a vždy se snažíme úkoly obměnit,“ podotkl Emil Miklóš. O akci tak byl i tentokrát zájem. Dorazili i nevidomí či slabozrací z okolí Chebu, ale i z Karlových Varů, Ústí nad Labem či Plzně. „Je to možnost motivovat naše zrakově postižené klienty k jejich mobilitě a nezávislosti na pomoci druhé osoby, cílem je rovněž rozvoj a posílení dovedností získaných v základních kurzech prostorové orientace a sebeobsluhy pro zrakově postižené,“ doplnil Emil Miklóš.
Nevidomým a slabozrakým v dnešní době ulehčuje život celá řada kompenzačních pomůcek. „Díky mluvícímu telefonu a počítači je člověk daleko víc soběstačný,“ potvrdila Barbora Keleová. Nejvíc jí však změnil život vodicí pejsek, který jí díky Nadačnímu fondu Mathilda pomáhá už čtyři roky. „Nepomáhá mi jen s orientací, ale cítím se celkově bezpečněji. Pejsek se za čtyři roky stal mým parťákem. Ráda bych za to nadaci poděkovala,“ dodala. (sim)