„Na našem území je velkou zvyklostí předávat křestní jméno v rodině po otci, matce nebo prarodičích. Výběr křestního jména dřív také stejně jako dnes udávala móda nebo významná osobnost,“ vysvětluje Helena Voldánová, profesionální genealožka a členka výboru České genealogické a heraldické společnosti v Praze, z.s. „Podle kalendáře se vybíralo jméno pro dítě v den narození nebo v následujících dnech. Jméno také děťátko dostalo od kmotra či kmotřičky a podle zasvěcení místního kostela. Zvyklostí také bylo, když dítě zemřelo, další narozené dítě dostalo stejné křestní jméno,“ říká k historickým zvyklostem. Běžné také bylo víc křestních jmen, což byla záležitost hlavně u šlechtických nebo u bohatých měšťanských rodů. „Dvojice křestních jmen, například Anna Dorota nebo Jan Antonín, se vyskytuje hlavně v německy mluvících oblastech,“ podotýká Helena Voldánová.

Zajímavá je také historie příjmení. „Ta vznikala z přezdívky, přídomku a příjmí k rozlišení jednotlivých osob. Nejdříve se objevuje u šlechty a měšťanů. U poddaných lidí se příjmení ustálila až v období po roce 1650,“ popisuje jejich vznik genealožka.

„Příjmení vznikala z křestního jména – Vavřinec, Vávra, Bartoloměj, Bárta, nebo od povolání – Kovář, Kostelník, Sedláček, pak také od názvů rostlin, zvířat a věcí – Stehlík, Březina, Džbánek, případně od místních názvů – Hora, Chrudimský, Dolejší, vznikala také od přídavného jména – Černý, Dlouhý, Pokorný, dle slovesa – Zapletal, Vozil, Škrabal, nebo různé složeniny – Suchařípa, Skočdopole. Vyskytují se také příjmení cizího původu – Dezort, Degiorgi, nebo hanlivé příjmení – Vošoust, Mrdáček,“ vysvětluje genealožka Helena Voldánová.

Připomíná, že na našem území je zvyklostí přejímat příjmení po otci. „Výjimkou je narození nemanželského dítěte, kdy dítě nese příjmení matky. V jižních a jihozápadních Čechách je velkou zvyklostí přejímat příjmení po gruntu. Například pan Veselý se přiženil na grunt ke Šťastným a pak on i jeho děti používali příjmení Šťastný. Používání otcovského příjmení bylo uzákoněno Josefínským patentem po roce 1780,“ říká.

„Pokud došlo k úřední změně příjmení, pak tato změna byla dodatečně zapsána v matrice narozených. Ke změnám příjmení docházelo chybným zápisem, výslovností, místním nářečím, vlivem němčiny a latiny, zdrobnělinou, příponou či skloňováním. Podle pravidel českého pravopisu se zapisovalo do matrik až po roce 1950,“ doplňuje.

„Rodopisným pátráním zjistíme výskyt příjmení v nejstarších archivních záznamech, jako jsou urbáře, gruntovnice nebo soupisy poddaných. Vyhledáme také současné počty nositelů daného příjmení dle statistik na webu nasejmena.cz nebo kdejsme.cz,“ doporučuje Helena Voldánová.

Přidává další zajímavé tipy. „Původ příjmení najdeme v publikacích Naše příjmení od Dobravy Moldanové nebo Německá příjmení u Čechů od Josefa Beneše.“

Radu má také pro budoucí rodiče. „Pro výběr jména pro dítě v dnešní době doporučujeme publikaci Jak se bude vaše dítě jmenovat od autorky Miloslavy Knappové,“ dodává.

Vydejte se s Deníkem po stopách předků

Každé prázdninové pondělí najdete na stránkách Deníku zajímavé informace o genealogii, které vám pomohou při tvorbě vašeho rodinného rodokmenu. Seriál připravili pracovníci České genealogické a heraldické společnosti v Praze z.s. – www.genealogie.cz.