„Vyšší ročníky máme zařazeny do společné třídy, takže do lavic mohly i žáci čtvrté a páté třídy,“ vysvětlil ředitel školy Martin Vlasák. Samotné děti potvrdily, že se do školních lavic těšily, a to i přestože musí mít celý den roušky. „Nemohla jsem dospat, jak jsem se těšila,“ řekla jedna ze starších žákyň. „I když roušky mi vadí.“ A radost je samozřejmě i na straně učitelů. „Jsme moc rádi, že se školy otevřely a můžeme učit,“ uvedl Martin Vlasák.

Starovodská malotřídka musela přizpůsobit výuku vládním nařízením. Nejvíce zařízení omezuje skutečnost zákazu zpěvu. Škola má totiž motto Učíme se písničkou. A to v této době to dost dobře nejde. „Zákaz zpěvu nás opravdu hodně mrzel, protože na zpívání máme vystavenou celou výchovně-vzdělávací práci,“ povzdechl si ředitel. Děti jsou zvyklé učit se písničkami vyjmenovaná slova nebo násobilku. „Je to pro nás komplikované a jiné. Ještě před tím, než školy uzavřely, jsme místo zpívání recitovali. Takže budeme i nyní. Zvládneme to, jsme rádi, že můžeme vyučovat alespoň tímto způsobem,“ dodal Martin Vlasák.

Děti v Chebu se do školy těšily

Také v Chebu se ve středu vrátili prvňáci a druháci do školních lavic. A skoro všichni z toho měli radost, protože jak, sami řekli, doma je pro ně výuka složitější než ve škole. „Jsem ráda, že jsem zase ve škole, velmi jsem se těšila na svoje spolužáky, které jsem dlouho neviděla," sdělila sedmiletá Kirsten na 2. základní škole v Chebu. „S rodiči jsem se doma učila na počítači, ale bylo to těžší než ve škole a moc mě to nebavilo. Učili jsme se matematiku, český jazyk a dostávali jsme úkoly od paní učitelky, které jsme vypracovali," poznamenala prvňačka.

Na začátku výuky si ve škole učitelé od dětí nejdříve vybrali učebnic a sešity, do kterých vypracovávali úkoly doma s rodiči. Učitelé je nyní projdou a ohodnotí je známkami popřípadě pochvalou.

„Učit se doma s dětmi je náročné, ale na druhé straně si myslím, že alespoň mají rodiče více přehled o tom, co a jak se jejich dítka vlastně učí," uvedla Jana Čermáková z Chebu, maminka osmiletého školáka. „Ano, dělali jsme dříve s nimi úkoly, ale teď, i když to není vůbec jednoduché, tak přece jen mám více přehled o tom, co se syn učí, a můžu mu i více poradit, protože si i sama hledám některé záludnosti, které jsem už ze školy zapomněla," poznamenala se smíchem.

Před vstupem do školy si museli všichni žáci i rodiče, kteří své ratolesti do školy doprovázeli, vydezinfikovat ruce na připravených stojanech s s dezinfekční látkou.

„Jak vydržím celý den bez roušky, nevím, ale vím, že ji mít musím, tak se nedá nic dělat. Jsem ráda, že jsem zase mezi svými spolužáky, a můžeme si aspoň povídat," uvedla osmiletá Anička z druhé třídy.