Současná situace není jednoduchá a hlavně vše trvá už strašně dlouho. Navíc je jiná situace než na jaře. Většina lidí už ničemu nevěří, jsou unavení, otrávení, neustále naštvaní. Jak se to může projevit na lidské psychice?

Současnou situaci jste popsala naprosto přesně. Psychice v současné době dominuje strach, únava a skepse. Spíše než deprese pozvolna lidí roste agresivita a odmítání všeho.

Velký problém je nyní v rodinách s dětmi. Distanční výuka je pro rodiče i školáky hodně složitá. Jak současná situace ovlivňuje například prvňáčky?

Situace rodin s malými školáčky je objektivně děsivá. Nelze předpokládat, že se šestileté dítě doma naučí s maminkou psát písmenka. A už vůbec nemá šanci projít vstupem do socializace s dětským kolektivem, když bylo hned po nástupu do první třídy staženo zpět domů. Toto se bude napravovat ještě mnoho měsíců a pro děti to bude veliká zátěž.

A co rodiče? Někteří pracují na homeoffice, jiní dávají děti k prarodičům, aby mohli chodit do práce. Pro většinu z nich je to velký nápor. Jak to mají zvládnout?

Rodičům nezbude nic jiného, než situaci organizačně zvládnout, byť mnozí tak budou činit navíc s velikou skepsí k smyslupnosti nařízeného opatření. Všeobecně platná cesta, kterou by měli rodiče zvolit, aby se to na jejich psychice neprojevilo, neexistuje.

Starší děti a studenti středních škol už sice nepotřebují velkou péči rodičů. Ale i na ně je to velký nápor. Jsou také přeci jen ještě děti, přitom jsou najednou vhozeni, a to velmi rychle, do světa dospělých. Je nějaký recept, jak jim to ulehčit?

Děti a mládež jsou psychicky tou nejodolnější částí populace, mimo jiné i proto, že ještě v plném rozsahu nevnímají odpovědnost jako jejich rodiče. V této skupině lze problémy očekávat ažs návratem do školy.

Problémy mohou nastat i u manželských a partnerských dvojic. Manželé nejsou v dnešní době zvyklí být tolik spolu. Všeobecně spolu málo komunikují. Skutečnost, že spolu najednou musí být častěji, může vést k hádkám. Jak si zpříjemnit nucený pobyt doma? Jak se naučit chápat toho druhého? Lze to vůbec?

Tato současná situace je testem kvality soužití. Získaný společný čas může manželství utužit, je v něm více prostoru pro společné aktivity. A nebo také rozbít nervózní komunikací dvou vystresovaných jedinců. V této situaci je nutné na jedné straně hledat společné zájmové aktivity a na druhé dovolit vytvořit individuální prostor pro každého z partnerů. Toto vyvážit není vůbec jednoduché, ale lze to.

Samostatnou kapitolou jsou zřejmě klienti domovů pro seniory a také jejich rodinní příslušníci. Pro klienty domovů důchodců nebo dlouhodobě nemocné pacienty musí být situace opravdu bezvýchodná. Jak na ně působí odloučení? Jak takovým lidem mohou příbuzní pomoci a jak to mají zvládat oni sami?

Situace seniorů izolovaných od rodin v domovech sociální péče je objektivně tragická a psychicky na hranici únosnosti. Lze právem očekávat nárůst depresí a u jejich blízkých doma nárůst úzkosti a strachu o ně. Každá možnost kontaktu v podobě mobilního telefonu, poslání dárku po ošetřovatelce, lze-li to, zamávání pod oknema tak dále má obrovský význam v prolomení pocitu opuštění, kterému často senioři nerozumí, nechápou ho.

Pro člověka je složité netrápit se tím, co se děje. Každéz nařízení se ho osobně dotýká, nejde se od toho izolovat. Je ale nějaká cesta, jak si vyčistit hlavu, jak načerpat energii, která v tomto období postupně ubývá? Co byste doporučil? Je dobře sáhnout po lécích nebo vyhledat odbornou pomoc?

Velmi efektivní v této situaci je odvrácení pozornosti od zpráv o šíření covidu k sobě samému a soustředění se na vlastní zájmy, záliby, všestranné aktivity, které přinášejí uspokojení a oddělení se od tlaku všeobecného stresu. Jednoduše řečeno stačí vypnout televizi, nesledovat zprávy v mobilu a místo toho se jít projít do přírody nejlépe s dětmi nebo s pejskem, přítelkyní či partnerem. Odbornější pomoc nemá ani psychologie v rukávu a málo efektivní jsou i antidepresiva.