Mariánskolázeňský kostel z roku 1848 proslul velice ladným souzvukem svých zvonů. Zvony pro nový kostel v roce1847 ulil chebský zvonař J. de Valle. První zvon byl největší zvon; vážil 663 fundů, dával tón "A" a měl nápis ""In omnem terram exivit sonus eorum" (Do celého světa jde jeho hlas). Druhý zvon vážil 351 fundů, tón "Cis" a měl nápis "Ave Maria, gratia plena" (Zdrávas Maria, milosti plná). Třetí zvon, jen nepatrně menší než druhý, dával tón "E", přesná váha neznáma. Nesl legendu "Laudo te deum excelsis" (Chvála tobě Bože na nebesích).

Byl tu ještě čtvrtý zvon, který byl nejmenší a pocházel ze starého zdejšího kostelíka. Byl dílem plánského zvonaře Wenzla Sedlmeyera a na něm byl pouze letopočet 1835 a znaky A.K.A.T. (= Adolf Koppmann, Abbas Teplensis). Původní zvony byly sneseny za pomocí vojáků v zimě 1916/1917 za první světové války, kdy byly odvezeny pro válečné účely. Jednalo se o tři základní zvony, nejstarší zvonek zůstal. Nikdy se nevrátily zpět. A tak po první válce, až v roce 1927 po sbírkách mezi mariánskolázeňským obyvatelstvem bylo možno zakoupit nové tři zvony. V dubnu 1927 byly slavnostně svěceny, o čemž čteme v místních novinách.

Původní zvony v mariánskolázeňském kostele.

"V neděli 15.dubna 1927 byla důstojně a slavnostně zasvěceny tři nové zvony pro mariánskolázeňský děkanský chrám. Polovina Mariánských Lázní dlouho před události přitáhla ke kostelu, vyrukovaly všechny zdejší spolky, aby se mohly po deseti letech znovu účastnit oslavy nově ulitých zvonů. Opat Gilbert HELMER se ujal svěcení a prošel slavnostně vyzdobeným portálem kostela s mnoha vlajkami a girlandami se vším duchovenstvem Mariánských Lázní, na čele s inspektorem HONHÄUSEREM a děkanem HEŘMA-NEM DOBRÝM. Dále se tu představily tři dámy, jimž byla dána pocta, aby byly kmotry zvonů - paní Marga-reta Habermannová, paní Paula von Latka a slečna Tereza Senftová, doprovázeny do kostela šesti ministranty. Uvnitř kostela uprostřed lodi stály již tři nové zvony vyzdobené květinami a kolem věnci. Mariánsko-lázeňský muž sbor zapěl píseň "Die Himmel rühmen …", čímž zahájil ceremoniál, kdy křtící kmotry stříbrnými kladívky poprvé rozezněly zvony a krátce jim požehnaly.

Načež převor Gilbert HELMER provedl posvěcení zvonů, při čemž je pokřtil jmény jejich kmoter. Následovalo poděkování děkana Heřmana Dobrého převorovi Helmerovi, všem spoluúčastníkům a dárcům, celému obyvatelstvu a vysvětlil - v ruce se Schillerovou Písní zvonu (Lied von der Glocke) - smysl a význam vyzvánění zvonů. Závěr zdařilé slavnosti patřil vystoupení sboru spolku Marienbader Liedertafel." Marienbader Zeitung - duben 1927 Ale ani těmto novým zvonům nedopřál osud dlouhý život. Za druhé světové války byly znovu odmontovány, a sice zvon Margareta a zvon Tereza. Zůstal v kostele jen Josefský zvon, jehož kmotrou byla paní Paula von Latka. O zvonku z roku 1835 není řeč.

Pramen: SENFTOVÁ Tereza "Die Glockenweihe in Marienbad im Jahre 1927" - Heimatbrief Marienbad.