Do šestice sportovních rybářů, která bude na světovém šampionátu v Polsku reprezentovat Česko v rybolovné technice, se probojoval (Deník už o této skutečnosti informoval) výbornými výsledky v nominačních závodech Martin Hubálek. Rybaření je pro tohoto studenta druhého ročníku gymnázia v Mariánských Lázních téměř vším a o kouzlu tohoto hobby přesvědčil již nejednoho vrstevníka.

Mistrovství světa se v polském městě Szamotuly uskuteční v červenci. Budeš se na ně nějak speciálně připravovat?

Čeká mě ještě několik závodů, a to hned tento víkend Mistrovství České republiky v rybolovné technice a potom Mistrovství České republiky v přívlači.

Pro neznalé rybářské terminologie, co to ta přívlač je?

To je lov dravých ryb. Zatímco rybolovná technika, to jsou technické disciplíny na souši, při přívlači už chytáte ve vodě. A je to humánní, chytá se na háčky bez protihrotů a ryba potom není vůbec v šoku a je schopná zabrat hned po puštění do vody.

A když se vrátíme k té přípravě…

Kromě závodů pak určitě budu muset absolvovat nějakou přípravu, týden strávíme s trenérem národní reprezentace a pak samozřejmě se budu muset připravovat individuálně.

Budete mít také reprezentační dresy jako správný národní tým?

Tak reprezentační dresy budou určitě.

A bere se taková soutěž podobně vážně jako třeba při masovějších sportech? Chodí na mezinárodní soutěže fanouškové a povzbuzují?

My soutěže určitě bereme vážně, je to reprezentace, ale masový sport to samozřejmě není. A diváci se skládají spíše z lidí, kteří chodí kolem a sledují, že může existovat také takový sport.

Rybaření se řadí mezi činnosti vyžadující a vykazující klid. Jak důležitý je klid při závodech? Máte ho vůbec při soutěžích?

Tak klid tam jednoznačně máme. Ale když se člověk do tohoto sportu zasvětí, tak záleží více na tom, jakou zvolí taktiku, strategii. Také záleží na tom, jak má natrénováno a jak se v tu důležitou chvíli zklidní.

Provozuješ ještě nějaké jiné sporty?

Snažím se dvakrát, třikrát týdně chodit do posilovny…

To je na bicepsech vidět, před dvěma roky, když jsme spolu dělali rozhovor, jsi vypadal úplně jinak…

Díky (úsměv). A posilovna se pak může projevit i při závodech, mám pak větší švih při nahazování prutu. Na jiné sporty, vlastně ani na jiné záliby čas nemám.

Jak vstříc ti třeba vychází škola?

Ta mě podporuje hlavně v tom, že mě uvolňuje z výuky na závody. Teď v sezoně bylo málo pátků, kdy jsem byl ve škole, spíše jsem vždy cestoval někam na soutěž.

Máš už představu, čemu se chceš věnovat profesně, až vystuduješ?

Zatím nevím, baví mě biologie a chtěl bych se věnovat možná tomuto oboru.

Konkrétně rybám? Ve Vodňanech je specializovaná střední rybářská škola…

Vím, také jsem o ní uvažoval, když jsem se rozhodoval kam půjdu ze základky, ale nakonec jsem si vybral mariánskolázeňské gymnázium. Upřímně nevím, jaké bych našel uplatnění z rybářské školy ve Vodňanech.

Jak se na tvůj sport dívají tvoji vrstevníci, kamarádi, holky? Neutahují si z tebe? Přece jen to není v tomhle věku tak obvyklý koníček…

Kamarády, kteří o sportovním rybaření neví, sa snažím do něj zasvětit. A postupně přicházejí na to, že je to docela zábava jako každá jiná. Ale občas si někdo rýpne, to beru s humorem. I já si občas rýpnu do fotbalistů, že se honí za kulatým nesmyslem, i když osobně mám fotbal rád a uznávám jej.

Chtěl by ses sportovnímu rybaření věnovat profesionálně?

U nás se tomu profesionálně moc věnovat nedá, ale třeba v Británii se pořádají velké závody, kde se dá na prémiích za unístění slušně vydělat. Ale chtěl bych se dostat do české reprezentace v přívlači. V rybolovné technice startuji posledním rokem za juniory, příští rok už budu v mužské kategorii. Ale v přívlači už teď hraji mužskou druhou ligu a s kolegou se nám docela daří, takže budu mít radost, když se nám podaří dostat do první ligy.

Zajdeš si někdy na ryby jen tak, pro radost? Ne kvůli tréninku, ale čistě relaxačně?

Na ryby určitě chodím i jen tak a trávím tak dost času.

Kam třeba rád chodíš v okolí Černošína?

Nejraději na Mži, na Kosový potok. A třeba na Hracholuskách není problém za čtyři hodiny nachytat osmdesát až devadesát okounů.

Jéžiš, co s tolika rybami děláš?

Ty hned pouštím zpátky.

A jíš vůbec ryby? Zjistil jsem totiž, že spousta rybářů ryby vůbec nejí…

Já je taky moc nejím. Jen je chytám a hned pouštím. A když je nějaký kapitální úlovek, tak ho vyfotím a pustím.

Kdo tě nejvíc podporuje v tomto sportu – kromě rodiny?

Jsou to hlavně město Černošín, Dům dětí a mládeže Stříbro, Český rybářský sbaz Stříbro. Upřímně jim děkuji.