Lidé na ně vzpomínají jako na pracovité a bezproblémové zaměstnance. Shodují se, že nedělali takový „binec“ jako někteří zahraniční dělníci v Česku v současnosti. Jedním z těch, kteří přišli do Čech studovat i pracovat z dalekého Vietnamu, je Binh Thanh Nguyen z Kraslic. Přiletěl se zhruba dvaceti dalšími Vietnamci v roce 1975 do tehdejšího Československa. „Bylo mi tehdy sedmnáct let a začal jsem studovat obor Mechanik měření a regulace. Při studiu nám říkali: žádné holky, učte se, jinak letíte zpět do Vietnamu. Končil jsem s vyznamenáním,“ směje se dnes Binh. Prvním podnikem, kam nastoupil, byly tehdejší Chemické závody Wilhelma Piecka ve slovenském městě Nováky. Poté pracoval v Liptovském Mikuláši i Partizánském. Vzpomíná na závody, které vyráběly koženou galanterii nebo obuv. Později působil jako tlumočník. V tomto oboru pokračoval i v Kraslicích, kam přišel začátkem roku 1989 jako vedoucí dvacetičlenné skupiny Vietnamců do závodu Autobrzdy. „Pamatuji si i na všechny ubytovny, kde jsme v Kraslicích bydleli. Jedné z nich jsme říkali dům hrůzy,“ vzpomíná Binh. Z kraslické pobočky jezdil i do mateřského závodu Autobrzd v Jablonci. „Tehdy se totiž uvažovalo o společné spolupráci českých závodů s Vietnamem. Do toho však přišla revoluce a projekt skončil. V kraslických Autobrzdách jsem pracoval ještě zhruba tři roky jako dělník a poté začal podnikat,“ říká Binh.

Mariánské Lázně se s Mistrem loučily u Zpívající fontány
OBRAZEM: Mariánské Lázně se s Mistrem loučily u Zpívající fontány

Na Vietnamce v chemických závodech vzpomíná i Josef Žippai. „Na dílnu jsem dostal dvě dvacetileté Vietnamky. Jedna se jmenovala Vu a druhá Tien. Byly hubené, naše práce byla ale těžká, pro ně naprosto nevhodná. Tak dělaly takové pomocné síly, běhaly za námi s brašnami s nářadím. Ale musím říct, že byly hodně pracovité a příjemné,“ zavzpomínal. Šetřily na mopedy. „Lidi na ně stáli celou noc frontu. Holky si ji ale vystály taky a mopedy sehnaly. Ve stavebních dílnách jim pak udělali velké krabice, aby se jim tam všechno vešlo. Kupovaly hlavně praktické věci, šicí stroje, mopedy, kola. Buď to u nich nebylo, nebo to bylo příliš drahé. Asi po dvou letech je pak ode mě převedli do Svatavy do přádelny. Občas se za mnou zastavily a pak se vrátily zpátky do Vietnamu a od té doby jsem je už neviděl,“ uzavřel. I ve státním podniku Karlovarský porcelán pracovali před revolucí Vietnamci, ale také Mongolové a Kubánci. A to v závodech v Lokti a v Nové Roli. „Kdo o zahraniční pracovníky zažádal, dostal je. Velmi dobré pracovní výsledky měli Vietnamci. Tenkrát jich v našich závodech pracovalo kolem šedesáti,“ uvedl Vlastimil Argman, generální ředitel společnosti Thun 1794. S úsměvem také zavzpomínal na Kubánce, kterých v Lokti tehdy pracovalo kolem patnácti. „Byli velmi společenští a každý večer pořádali karneval. To bylo rodeo,“ smál se Vlastimil Argman. Zaměstnávání zahraničních pracovníků podle něj skončilo po revoluci. „No, a teď zase zaměstnáváme Ukrajince, jako bychom se vrátili na začátek,“ dodal.