Jedenáct mužů české Stráže obrany státu setrvává na své pozici u lesa nedaleko obce Klinghart (dnešní Křižovatka) na Chebsku. Už čtyři dny zde hlídají strategické místo, kde se kříží dráha a silnice. Včera musely hlídky poprvé čelit palbě, naštěstí nebyl nikdo během patnáctiminutové přestřelky zraněn. Žádný z jedenácti mužů ještě netuší, že už za pár minut bude život jednoho z nich viset na vlásku, který se následující den přetrhne… Kolem půl sedmé je stanoviště opět napadeno.

Palba je silná, je proto nařízen ústup. Na louce mezi lesíky je postřelen dozorce finanční stráže František Karásek. Jednotka ale musí dál ustupovat, henleinovců je přesila. František Karásek je postřelen do břicha a do ruky. Jeho spolubojovníci toho pro něj teď moc udělat nemohou. Odnesou ho proto aspoň na okraj lesa, kde ho schovají, aby se pro něj mohli vrátit. K tomu už ale nedojde. Místo obsazuje 150 ozbrojených henleinovců, kteří Františka objevují. Může se jim hodit kvůli informacím, proto ho odváží do ašské nemocnice, tam ale následující den František Karásek umírá. Němci už ho nepotřebují, zajali ho přece proto, aby ho vyslechli. Co teď? Je těsně po podepsání mnichovské dohody.

Situace v zemi komplikovaná, rodině tak není umožněn převoz těla do rodného Božkova u Plzně. Místo jeho posledního odpočinku zůstává dlouho neznámé.

OBĚSIL SE, NEŽ HO VYSLECHLI

„Chebskému historikovi Václavu Jiříkovi se před mnoha lety při sběru materiálů na jednu z jeho knih ještě podařilo zjistit, že po válce se povedlo československým orgánům zatknout jednoho z přeživších henleinovců, který se chlubil tím, že Karáska postřelil právě on. Než však mohlo dojít k podrobnému výslechu, oběsil se ve své cele,“ říká Pavel Matala, regionální historik a pracovník ašského městského úřadu. Spolu s jeho kolegou ho nyní na stopu 80 let zapomenutého hrobu Františka Karáska přivedla náhoda. „Po jeho hrobu privátně pátrám již více než 7 let,“ vysvětluje Pavel Matala.

POZNÁMKA NA OKRAJI

„Na jaře loňského roku jsme s kolegou Vladimírem Víšou dávali dohromady podklady pro renovaci pomníku padlým v 1. světové válce v Mokřinách. Kolega, který má na starosti péči o pomníky a válečné hroby, se v této souvislosti zmínil, že má v počítači sken poválečného plánu ašského centrálního hřbitova, kde jsou zakreslené hroby zhruba 90 vojáků wehrmachtu, kteří zemřeli na následky svých zranění v ašských vojenských lazaretech a při bojích na konci války s americkou armádou v Aši a okolí. O tyto události se totiž zajímám snad již od gymnaziálních let, takže mě to zaujalo. Při prohlížení jsme si všimli drobných, špatně čitelných poznámek na okraji plánu. Ty patřily ke třem odlehlým hrobovým místům v rohu hřbitova, který je nepoužívaný, zarostlý a dnes prakticky nepřístupný. Jediná z oněch poznámek, kterou se nám podařilo rozklíčovat, byla: Čes. fin. z Božkova u Plzně.“

JE TO ON?

Teď je čeká další náročná fáze. „V současné době řešíme možnosti, jak ověřit přítomnost ostatků Karáska i dvou neznámých, pohřbených vedle něj. Všichni tři leží v části hřbitova, která je na plánu označená jako židovské oddělení. Na ašském hřbitově jsou sice někde pohřbení 4 Židé, jedná se ale o pohřby z let 1945- 1947, kdy se sem v rámci poválečného dosídlení několik židovských rodin přistěhovalo a následně zase vystěhovalo. Karásek je v zakreslené řadě až třetí. Předchozí dva hroby by měly být tedy asi staršího data,“ uvádí Matala. „Dalším problémem je financování průzkumu a případného vyzdvižení ostatků. Karásek zemřel před začátkem 2. světové války a podle zákona se na něj nedá pohlížet jako na válečnou oběť a jeho hrob nelze klasifikovat jako válečný. Z tohoto důvodu nelze žádat o finance, které má pro tyto účely vyhrazené Ministerstvo obrany,“ podotýká.

Pokud by se potvrdilo, že jde o ostatky Františka Karáska, mohly by se po dlouhých osmi desítkách let vrátit do rodného Božkova u Plzně…