Jako každý rok vyráží se začátkem sezóny na Chebsku mnoho rybářů k vodním tokům. Chytají zde ryby, na kterých si poté doma pochutnávají. Pracovníci Povodí Ohře ovšem lidi upozorňují, že někteří šupináči v chebské přehradě Skalka obsahují rtuť.

„V dravých rybách se může objevit až pětinásobek rtuti oproti předepsaným hodnotám,“ informoval jeden z pracovníků Povodí Ohře Martin Zoul. „Rtuť má nepříjemnou vlastnost, a tou je, že se z těla člověka vylučuje velice pomalu,“ upřesnil Zoul.
Rtuť se do chebské přehrady Skalka s největší pravděpodobností dostala z bývalé chemické továrny v německém městě Marktredwitz. „Továrna tam fungovala již od roku 1788,“ řekl Martin Zoul. „Uzavřena byla až po téměř dvě stě letech v roce 1985. Po celou dobu existence továrny její pracovníci vypouštěli odpadní vody s obsahem rtuti do řeky Reslavy, z které se látka dostala do Ohře,“ doplnil Zoul.

Rtuť se v přehradní nádrži nachází v sedimentech.
„Není to tak, že by se rtuť vyskytovala přímo ve vodě,“ upřesnil mluvčí Povodí Ohře Jan Svejkovský. „Tato látka je uložena v přehradních usazeninách. Z těch poté vyrůstají rostliny, které ryby pojídají. Tak se látka dostává do jejich těl,“ upřesnil Svejkovský.
Potravinový řetězec pokračuje dál tak, že menší ryby, které se živí rostlinou potravou, pojídají ryby dravé. Tím se pak dostává rtuť i do jejich těl, kde se taktéž hromadí. Nakonec přichází rybáři, kteří rybu vyloví a nakonec sní.
„Nejvíce ruti je v tělech štiky a candáta. Naopak nejméně jí je v těle kapra nebo pstruha. Více jedu mají v těle především starší ryby,“ upřesnil dále Martin Zoul.

Mluvčí Povodí Ohře také dále uvedl, že rtuť v sedimetech řeky zůstane nastálo.
„Jediným způsobem, jak bychom se mohli rtuti zbavit, by bylo vybagrování sedimentu řeky. To by však bylo velice nákladné. Vzhledem k tomu, že továrna, která odpady do Ohře pouštěla, je uzavřena, měly by se hodnoty rtuti ve vodě pomalu snižovat. Je to ale velice dlouhodobá záležitost,“ upřesnil Svejkovský.