Už půl roku jezdí za dětskými pacienty do chebské nemocnice zdravotní klauni. Návštěvu nevynechali ani před Vánoci, a tak nemocné ratolesti potěšila doktorka Naprdová (Jana Wertigová) a doktorka Jarmilka Prkenná (Sabina Fránová). O klauniádě si Deník povídal s Danielou Melíškovou, mluvčí občanského sdružení Zdravotní klaun.

Zkuste čtenářům popsat, jak klauniáda vypadá. Jde o představení?

Nejedná se o představení, je to vždy improvizace pro každého pacienta zvlášť. Na začátku klauniády dostanou zdravotní klauni informace od sestřiček, kolik je na oddělaní dětí, kdo je po operaci nebo kdo má narozeniny. Pak už stačí zaťukat na dveře pokoje a zeptat se, jestli smí dál. Zdravotní klauni jsou takoví legrační doktoři, kteří mají legrační jména. Na akce chodí vždy ve dvou a na každém pokoji probíhá netradiční vizita. Někde se také kouzlí či zpívá.

Měsíčně klauni zrealizují téměř 270 klauniád, takže ročně potěší více jak 80 tisíc malých pacientů. Ale kdo vlastně v reálu zdravotní klauni jsou?

Zdravotní klauni jsou profesionálové – většinou herci. Jsou speciálně vyškoleni pro práci s dětskými pacienty na různých domácích i mezinárodních workshopech. Důležitá je schopnosti improvizace, empatie a hodí se i hudební nadání. Na dobrovolnické bázi se to dělat nedá. Všechny projekty tohoto druhu na světě takto fungují. Projekt v ČR patří k největším svého druhu na světě.

Podtitulem akcí je heslo Smích je nejlepší lék…

Ano, cílem klauniád je přinést malým pacientům odreagování od nemoci, přinést nové myšlenky a přesměrovat pozornost na hravý potencionál dítěte. Nejdůležitější je budit zájem o život a to pomáhá v uzdravení.

Řekněte, s jakými reakcemi se setkáváte?

Většina reakcí je velice milá, a to jak ze strany dětí, rodičů, sestřiček i lékařů. Někdy to může být nejistota, která se ale ztratí. Projekt je pravidelný, to znamená že jsme na tom kterém oddělení třeba každý týden, každých čtrnáct dní nebo každý měsíc. Sestřičky i lékaři už s námi počítají a jsou velice otevření klauniádám. Je to i pro ně změna a příjemné psychické odreagování. Velice pozitivní reakce jsou také u dětí, které jsou v nemocnici déle - například na onkologii, jednotce intenzivní péče nebo jsou po transplantaci. Tady již dochází k navázání osobních přátelství mezi pacientem a klaunem. Dítě se pak při opakované návštěvě do nemocnice i těší, protože ví, že ho tam čeká něco příjemného.

Když se řekne klauniáda. Jaký příběh si vybavíte?

Nedávno se konal týdenní program Cirkus Paciento na dětské onkologii v Brně. Většina dětí je zde ve velmi vážném zdravotním stavu a přesto byly velice zapálení do celotýdenního nacvičování kouzel, cirkusového umění. Do projektu se zapojili i maminky, sestřičky a lékaři nosili červené klaunské nosy. Závěrečného vystoupení – v kostýmech a před oponou se bohužel některé děti nemohly zúčastnit, protože byly po chemoterapii. A ostatní děti nemohly třeba ani stát a předváděly kouzla ve svých postelích. Přesto se všichni s velkou chutí a nadšením pustili do kouzelní, foukání bublin nebo točení talířů. Bylo to opravdu velmi emocionální a úžasné… Ta radost malých umělců, kteří odsunuli svoji nemoc a stali se cirkusovými hvězdami, a kterým všichni nadšeně tleskali. Odjížděla jsem do Prahy s hlubokým zážitkem a radostí, že to co děláme má smysl.