Do léčebny Mánes, která spadá pod Nemocnici Na Homolce, jezdí pacienti s onemocněním trávicího ústrojí, metabolickými chorobami a léčí zde i dětskou obezitu. Přesto od ní dává stát ruce pryč. „Vzhledem k vysokým nákladům na provoz, údržbu a nezbytné opravy a se souhlasem zřizovatele, tedy Ministerstva zdravotnictví, nabízí Nemocnice Na Homolce po provedeném auditu Lázeňskou léčebnu Mánes k pronájmu. A to s břemenem zachování komplexní a příspěvkové lázeňské léčby pro děti," uvedla Jitka Kalousková, mluvčí nemocnice.

Dodala, že poskytování komplexní a příspěvkové lázeňské péče je dlouhodobě ztrátové.

„Navíc zdravotní pojišťovny dnes hrazenou lázeňskou péči výrazně omezily. Nemocnice Na Homolce není schopna ze svých prostředků dále dotovat ani výrazný ztrátový provoz lázeňské léčby v posledních letech, ani investovat do náročné rekonstrukce objektů. Výnosy z komerčních služeb představují pro léčebnu další zdroj příjmů, avšak ke snížení ztrátovosti stávající lázeňské léčby přispívají jen v malé míře," doplnila mluvčí.

Od letošního 1. ledna do 30. června absolvovalo lázeňský pobyt v léčebně přibližně 120 dětí. Mánes poskytuje pohodlné bydlení a léčení pro dospělé a děti „pod jednou střechou". Je umístěn v poklidné části lázeňského území. Disponuje 110 lůžky ve třech budovách, které jsou vzájemně propojeny koridorem.

„Stavebně-technický stav komplexu Lázeňské léčebny Mánes limituje používání některých budov, respektive jejich částí, jedna budova je zcela uzavřena. Objem léčených pacientů a komerčních klientů však v současnosti nenaplňuje ani tyto zmenšené kapacitní možnosti léčebny," vysvětlila mluvčí.

Šest budov patřících léčebně Mánes pochází z počátku 30. let minulého století: Čapek (1928), Mimosa (1929), Eden I (1929), Eden II (1930), Mánes I (1930), Mánes II (1937). Postaveny byly jako ubytovací lázeňská zařízení. Mánes I a II měl již tehdy vlastní balneoprovoz, který sloužil za první republiky lázeňským hostům Léčebného fondu veřejných zaměstnanců.

Po roce 1948 byl komplex zestátněn, budovy přejmenovány dle dobových zvyklostí (Nejedlý, Dimitrov, Fučík) a staly se součástí Státních lázní Karlovy Vary. V roce 1991, po zrušení státních lázní, sem byla přemístěna Dětská a dorostová léčebna. V říjnu 1999 byl rozšířen rozsah činnosti i na léčbu dospělých a cizinců.

Léčebné lázně Kynžvart zůstávají jako dětská léčebna pro děti i nadále.

Zde léčí pacienty s nespecifickým onemocněním dýchacího ústrojí, kožním onemocněním, nemocemi ledvin a močových cest, nemocemi trávicího ústrojí, lehkými duševními poruchami (deprese, úzkostné stavy a podobně) a obezitou.

„Pan ministr zdravotnictví v demisi Leoš Heger ani nenaznačil, že by něco takového měl v úmyslu," odmítla ředitelka Jiřina Valentová byť i jakékoliv spekulace, že by Léčebné lázně Kynžvart čekal podobný osud jako karlovarskou léčebnu Mánes.

„My jsme samostatná příspěvková organizace. Na rozdíl od léčebny Mánes zabíráme celý areál. A na dětskou léčbu se specializujeme výhradně. Děti jsou pro nás prioritou," zdůraznila ředitelka Valentová.

Úspěch a zájem dětských pacientů dokládají i čísla. Jenom v loňském roce se zde léčilo přes osmnáct set pacientů, a v jiných letech tomu nebylo jinak.