Populární advokátka Klára Samková (na snímku), kterou občané znají většinou kvůli jejímu aktivnímu angažmá v romských záležitostech, se rozhodně neztratila ani v porotě charitativní soutěže Missis 2013. Klání se odehrálo v Mariánských Lázních a zde také Deník požádal Kláru Samkovou o rozhovor. Neodmítla, a dokonce se svěřila, že by před lety snad i o vlastní účasti v Missis dokázala uvažovat…

Setkali jsme se po finále soutěže maminek a dětí. Zúčastnila byste se aktivně podobného klání? A jak se vám líbily výkony soutěžících?

Především já jsem tady i se svou dcerou, které je čtrnáct a která pravila, že by mne zabila, kdybych ji na nějakou podobnou akci dovlekla. Tento názor však přičítám její probíhající pubertě. Ovšem myslím si, že ještě před několika lety by to bylo všechno o dost jinak. Soutěž se mi nesmírně líbila, zejména v případech, kdy bylo evidentně vidět, že se baví i ty děti. Užívala jsem si soutěž v porotě a hodnotila jsem zejména podle toho, jak se maminka podvolila své ratolesti, a také podle toho, jak se ty děti u toho bavily.

Zemské finále Missis 2013 se odehrálo v Mariánských Lázních. Měla jste čas pokochat se malebností tohoto lázeňského města? Máte v Karlovarském kraji nějaké oblíbené místo?

Já jsem plně saturována (nasycena, uspokojena poznámka redakce) Karlovými Vary. Ve svém druhém manželství jsem totiž vyvdala čtyři děti, z nichž jeden syn působí v Karlovarském symfonickém orchestru. Takže do Karlových Varů jezdíme relativně velmi často za naším Jakubem, který hraje na fagot. Mariánské Lázně teprve čekají na moje podrobnější propátrání.

Jste kandidátkou na prezidenta. Můžete stručně popsat, proč jste se k takovému kroku odhodlala?

Chtěla bych být alternativou pro ty občany, kterým vadí ti straničtí kandidáti nebo adepti, kteří se již silně angažovali v politických stranách v uplynulých dvaceti letech a kteří jsou spojeni případně s nějakými lobbistickými skupinami. Pak si myslím, že nejde o soutěž skutečných kandidátů, ale právě těch lobbistických skupin a politických stran, a to mi skutečně vadí.

Máte advokátní kancelář, kde údajně zaměstnáváte pouze ženy… Má tato skutečnost napovídat něco o vašem názoru na postavení žen ve společnosti?

Skutečně zaměstnávám pouze ženy. Vyvinulo se to postupem doby, nebylo to rozhodně cílené. Zjistila jsem totiž dvě věci. Pro advokacii je velmi důležitá pečlivost. A v tom jsou právě ženy neporovnatelně lepší než muži. To je jeden z důvodů. A ten druhý? Muži totiž velmi obtížně snášejí ženu šéfku. A dříve nebo později vždy s mými bývalými zaměstnanci muži docházelo k jakémusi soutěžení. I když já jsem byla o řadu let starší a zkušenější a majitelkou kanceláře, musela jsem se určitým způsobem přetahovat o svoje vlastní místo ve svém vlastním byznysu. To mi velmi ubíralo síly. Proto máme nyní ženský kolektiv, který se navzájem absolutně podporuje, a všechny společně fungujeme skvěle.

Zabýváte se romskou problematikou. Existuje podle vás recept na spokojené spolužití Romů a ostatních občanů?

Ano, existuje! Ovšem ta cesta je o hodně delší, než by se zdálo. Dneska je romský problém vnímán jako problém sociální, což jenom tak na první pohled vypadá. To, že převážná část Romů patří k nejchudším vrstvám, je důsledek, nikoliv příčina tohoto problému. Hlavní svízel spočívá v tom, že Romové nebývají uznáváni jako plnohodnotná národnostní menšina. Stále nemají možnost se učit ve svém rodném jazyku. Nemají možnost ho rozvíjet a mluvit v něm. Romština je vlastně něco, co se jejich děti učí v podstatě ilegálně. Ten pocit toho osobního vykořenění se projevuje v řadě směrů, které nejsou na první pohled vůbec viditelné. Jedním z nich je třeba snaha demonstrativně si zachovat něco z toho romství. A když třeba pořváváte po sídlišti romským akcentem nebo romsky, je pak zcela evidentní, že jste právě ten Rom. A tu identitu vám nikdo nesebere. Je to tak trochu boj o vlastní duši.